"Dýmovník"

Dým

Dým z bramborové natě je pro mne jen jedním. Vidím ohýnek na poli, kluky opékající brambory, vše jako vystřižené z Ladova obrázku. Naivní, a přece tak působivé a milé. Milé tím, že všude panuje klid a pohoda a onen kouř stoupající z ohně a ztrácející se v podzimním chladivém větru příjemně voní, ten milovaný, šedý a voňavý. Jako ten, když jsme posledně byli všichni spolu, jako ten provoněný uzeninou, jako ten, co mi připomněl domov.

Snad stokrát mohu přičichnout k velkému černému svetru, vždycky tam bude. Je to takový "dýmovní" svetr. Vlastně nevím, kdy naposled voněl něčím jiným, než ohňem. A kupodivu to není žádný starý a vytahaný, ale krásný a kdysi vysněný černý rolák. Od Kenvela, měli ho tehdy ve slevě. Přesně takový, jaký chtěl vždycky Ralf. A já ho předstihla a splnila si svůj malinký sen. Mít velký teplý svetr s rolákem, ve kterém by mi nikdy nebyla zima. Ani jsem tehdy nepomyslela, že by mohl být jako stvořen pro vůni kouře. Snad proto ho mám tak ráda. Že napořád bude vonět ohněm, lidmi, které mám ráda, přírodou a bude mi jakýmsi "připomínadlem".

Teď mě napadá, že před ním existoval ještě jeden, ten byl zase památeční, po strejdovi, co už umřel. Ale kam se poděl (tedy ten svetr!), to tedy.. Zvláštní, jak jsem si na něj vzpomněla. Žeby ho máma vyhodila? To ona občas dělá..

ACH JO!