Zachumelená pohádka

         Myslíte, že jste v zimním lese sami? Vážné, zádumčivé větve smrků, zachumelené drobnými vločkami, vypadají jako hebká křídla, křídla bytůstek, jež hledají klid a útěchu u laskavých stromů, neboť duše jejich a duše stromová jsou jako dva zurčící potoky, jež se náhle, v tajuplné chvíli, stečou v jedinou říčku.

          Chumelíci přilétají, aby v laskavé náruči voňavé dřevem a jehličím mohli snít. Než posvátný pták Rok obletí svět, les se několikrát změní. V zimě připomíná právě probuzené štěně, měkoučké a teploučké, s rozespalýma, ale zářivýma očima a vláčnými, medovými pohyby. Světlo má barvu voskovice a stromy se pohroužily hluboko do sebe, aby dokázaly laskat a těšit citlivé duše kouzelných, snivých Chumelíčků.

         Když vstoupíš do lesa, je ti, jako by ses zachumlala do hřejivé deky. Dávno se setmělo, na okno ťuká déšť a tvá dlaň se vděčně ukryla do jiné lidské dlaně…Přesně tohle Chumelíčci dovedou, hladit a hřát, a když už lidé nevědí, kudy dál a co s tou tichou samotou v sobě, nechají je Snílci vstoupit do svých snů.Jsou strážnými anděly našich vnitřních zahrad, pomáhají nám, aby z našich životů nezmizely barvy.Zjara, když se Snílci probudí a odletí, jsou stromy plné snů a zurčivé, průzračné moudrosti.A jejich dřevo voní zachumelenými pohádkami…