Dřevorubec

Zazvoní budík. Vstávám a jako každý den musím do lesa. Je ještě tma. Nastartuji auto. Dvě stuhy světla požírají tmu. Pracuji takhle... asi dvacet let. Nevím už ani. Dnes musím pokácet dva stromy. Vlastně jsem mnohokrát přemýšlel, jestli to bolí ty stromy. Jestli brečí, křičí. Rozjedu se. Vjíždím do lesa. Je tu klid a hluk. Mám to tu rád. Správný strom poznám podle znamení, kterým je značí můj šéf. Ten jezdí po lese a hledá správné stromy. Asi je hajný, ale spíš ne. Musím uživit rodinu. Sekám do stromu. Strom padá. Spadne ještě jeden. Slyším zvířata. Práce je hotová. Odjíždím domů. Doma si lehnu. Spím tvrdě.

Budík zvoní. Vzbudím se. Musím do lesa. Je ještě tma, šero. Startuji auto. Dvě stuhy světla ničí tmu. Už dvacet let. Nyní musím pokácet tři stromy. Bolí je to? Nevím. Hledám označené stromy. Někdy jsou blízko sebe. Šéf je hledává. Při sekání stromu, myslím na rodinu. Kdy jsme naposledy seděli společně? Nevím. Padá druhý strom. Třetí musí být blízko. Všude musí být zvířata. Slyším je. Našel jsem strom. Podsekávám ho. Práce je hotová. Odjíždím domů. Doma si lehnu. Únavou usnu. Spím.

Budík zařve. Budím se. Musím do lesa. Je šero. Auto nejde nastartovat. Koukám na motor. Vše je v pořádku. Zkouším znovu nastartovat. Už to funguje. Je to staré auto. Jedna stuha světla mrzačí tmu. Dvacet dlouhých let. Pět stromů čeká na svoji popravu. Prohledávám les. Hledám ty zatracené stromy. Všechny je rozdrtím. Les je plný divných zvuků. Práce hotová. Odjíždím domů. Doma ležím. Spím.

Čekám až mě probudí budík. Jsem vzhůru. Už zvoní. Jdu do lesa. Musím. Auto nastartuji. Svítí slabě jedno světlo. V lese jsou nyní dva stromy navíc. Vypravuji se za nimi. Vraždím je. Kácím. Práce je hotová. Jedu domů. Ležím.

Každou chvíli bude zvonit budík. Nespal jsem. Musím do lesa. Nastartuji auto. Světla nesvítí. Po cestě na mě zaútočily čtyři stromy. Zabíjím je, zmetky. Práce je hotová. Šéf je hledá a značkuje. Jedu domů. Doma ležím. Nespím.

Koukám na budík celou noc. Pohybuje se. Vše se pohybuje. Pohybují se jen v noci. Musím do lesa. Nastartuji auto. Zvoní budík. Mám zabít šest stromů. Mučím je. Šestého podpaluji. Jdu domů. Všude mě pozorují stromy. Doma ležím. Spím.

Budí mě budík. Ničím ho. Auto nikde není. Musím jít do lesa. Každý zlý strom podpaluji. Zabije noc. Ukradli mi auto. Je nemocné. Podpaluji jej. Jdu najít šéfa. V lese není. Ležím. Spím.

Vstávám. Ničím les. Docházím k vesničce. Chtějí mě zabít. Kácím všechny stromy. Práce je hotová. Jdu domů. Usínám.

Vstávám. Nejsem doma. Jdu domů. Musím do lesa. Stromy mi ukradli auto. Jsou označkovaní od šéfa. Pomáhá jim, nebo ne? Ležím. Spím.

Musím domů. Jdu. Vidím auto. Nastartuji jej. Jedu domů. Doma si lehnu. Spím.

Vzbudím se. Budík mě nevzbudil. Přijdu pozdě do práce. Musím do lesa. Nemám auto. Jdu do vesnice. Kácím všechny, kdo nejsou šéfy. Jen tak ho najdu. Jen toho nezabiji. Neskácím. Všichni umírají. Jsem unavený. Jdu domů. Spím.

Vzbudím se. Všichni jsou mrtvý. Jen moje rodina ne. Někdo z nich je šéf. Hledám ho. Kácím. Všichni umírají. Jen já žiji. Jsem šéf. Usínám.

Vstávám a jdu značkovat stromy. Kácím stromy. Spím.

Vstanu. Vzbudil mě budík. Venku jsou auta. Musím do lesa. Označkovali mě stromy. Vypadají jako lidi. Kácí mě. Usínám.

 Vzbudím se. Stromy mě unesly. Nevím kde jsem. Nic tu není. Stromy mě krmí. Ale já si jejich jídlo neberu. Ležím.

Ležím. Dlouho jsme nebyli spolu s rodinou. Ležím.

Přišli si pro mě. Omotávají mě kořeny. Spím.