Nedokončený verš tří teček a zlomeného srdce

Tma si ke mně po malých krůčcích nachází cestu
Dýchám jen pro dobro věci
a aby mě druzí nepomluvili
Odtikáváš a necháváš mě stát…

Čekám
a zatímco se nedívám
odlévá mi jed po krátkých textových zprávách

V dlaních prosívám písek
dopadá na zem jako okvětní plátky růže
Svíráš mě svým pohledem
ničíš mě svědomím mých tužeb

Zaplňuji prázdnou stránku
a snad čekám, že mi za to odpustíš
Jako černou tuš po listě
roztírám tmu po tvém obličeji

Natahuji ruce
vtisknu v dlaně svoje…

(nebo snad to tvoje?)