Procitnutí do ničeho

Spoutaná paprsky slunce,

šiji již nekryje stín touhy

povadlé v tisíci zoufalých gestech

tebe samé a v komsi jiném ztracených

Procitla jsi, ale spánek tvůj milosrdenstvím byl

Zoufáš si, ztrácíš poslední zbytky do šeda zahalené naděje,

ale kvůli čemu tvé oči protrhly hráz apatie, netušíš

A tušit ani nemůžeš

Duše nezahálí a nejsvětější trojicí světa vezdejšího: touhou, milosrdenstvím

a láskou zhmotnělým žalem

se jala otupění přeměnit v radost

Ovšem ve smíchu ukryt je konec

a závan zkaženého vzduchu zhasil vše v dobré víře započaté

a ve špatné beznaději ukončené

Spálena skrz naskrz, vně i uvnitř

Povadlý leknín vody hořící nezkolébal

a trnovou korunu z pestrobarevného kvítí

nosí všichni ti, kdož sebe sama hanobí

a přesto králi jsou

Neproklínej, na to pozdě již

Doufala jsi a za to je jediný spravedlivý trest -

Probuzení