Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDalší zbytečná diskuse o ničem aneb Lidové noviny píší i o Písmáku.
24. 03. 2010
7
97
4254
Autor
Zbora
Během pár minulých dní na mě tolikrát z různých stran Písmáka vybafnul názor, že moderní poezie jsou jen slova taknějak splácaná do sebe bez ladu a skladu, vydávaná za vrchol imaginace ( http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=351411&akce=readcritics&crit=3722833 ), že jsem znejistěl a informoval se, jestli se Písmák ještě zabývá literaturou. Když jdu na pivo vedle do výčepu, neočekávám, že se od stolu štamgastů budou ozývat nadšené výkřiky: „A čet si už novýho Borkovce? To je gól, co? Ty vole, ten kope první ligu!“, ale na webu, kde člověk předpokládá sdružování lidí s alespoň okrajovým zájmem o literaturu, a kde výrazně převažuje básnická tvorba, přiznám se, jsem z podobných názorů i z klávesnice starých harcovníků poněkud znejistěl.
Anketní otázka tudíž zní: Myslíte si, že je soudobá poezie obecně jen shlukem slov, která spolu nesouvisí, vydávaným za vrchol imaginace, nebo zastáváte názor, že se v ní dají vypozorovat různé směry a texty všech možných kvalit?
K podumání nad touto záludnou otázkou by vám mohl poskytnout prostor i zajímavý článek Zombie jménem poezie, který vyšel před několika dny v Lidových novinách a který mimo jiné zmiňuje i Písmák:
http://www.lidovky.cz/zombie-jmenem-poezie-0ro-/ln_noviny.asp?c=A100305_100005_ln_noviny_sko&klic=235821&mes=100305_1
A když už zabírám zbytečnou diskusí (číslo doplní Papouch) místo na hlavní straně, chtěl jsem ještě zmínit prosbu, jestli byste si před zaškrtnutím políčka s žádostí o hlubší kritiku zkusili rozmyslet, jestli vás vůbec nějaká jiná reakce než líbítip zajímá. Spousta lidí si stěžuje, že se kritici vyhýbají dílům nováčků a že nezdůvodňují svoje výběry. Pokud se poté, co se půl hodiny snažím formulovat, jak na mě text působí, dozvím v lepším případě a) „Jéé, tys mi tady toho ale napsal, no, ale to je jenom taková blbůstka, co jsem vypálil včera cestou z práce, no, a to já vim, že to neni dokonalý, ale nic už s tim dělat nebudu, za to mi to nestojí“, nebo v horším b) „A já si myslim, že je to dobrý“, poněkud mi uniká smysl oné žádosti a ztrácím chuť se příště do něčeho takového pouštět. No, a jestliže se vám to stane dvacetkrát za sebou, rezignujete a dáte si tak na čtvrt, možná půl roku (možná navždy) oraz s psaním jakýchkoli reakcí. Na Písmáku momentálně funguje asi desítka kritiků, o kterých si myslíte ledacos. Bývalo jich mnohem víc, a byli mezi nimi i lidé, kteří o psaní něco věděli. Ztratili vlivem okolností zájem, a jak se zdá, noví čerství lidé s chutí dělat cokoli, co nekončí chatováním pod díly nejsou. Pokud ano, nabízím rád svou unavenou pozici (pro štouraly: nejedná se o nic pohlavního).
97 názorů
Hele,že vůbec dáš na takový povrchní lidi. Vždyť mě když něco nezajímá, tak to nečtu. Podívej já na básničky moc nejsem, spíše na prózu, ale to neznamená, že občas se něco pěknýho nenajde i v tomto žánru. Nebudu přece házet hnůj na něco čemu zas tak dobře nerozumím. Hele a zajímalo by mě: Ti, kteří to tak kritizují - napsali vůbec něco takového, že to tak vehementně kritizují? Ať se nejdřív ukážou sami a pak se uvidí. To už stačí, nebudu tady plácat. G.J.SEGE
Ad anketní otázka - nevidím žádnou dichotomii. básně jsou shlukem slov vydávaným za vrchol imaginace a souvislost je něco, co jim můžeme a nemusíme zvenčí přisoudit. nicméně ve chvíli, kdy je báseň básní, ji už osobně chápu jako - byť třeba nepochopitelnou - smysluplnou (analogicky k pisoáru ve výtvarném umění - ve chvíli, kdy je mu přisouzen statut uměleckého díla, smysl dostává).
Ad dodatek- jo, lze nad tím před zatržením přemýšlet víc, jenže na druhou stranu člověk často neobdrží kritiku žádnou, ani když to zaškrtne, tak se - aspoň u mě to tak trochu funguje - snaží zaškrtávat, co může, aby mohl doufat aspoň ve smysluplnou větu.
a když narážíš na nezájem o kritiku (a tudíž mi není tolik blbý se vtírat) - nepřečetl by sis prosím tenhle můj text http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=352285 ?
nějaký komentář bych zrovna tady opravdu uvítal.
Díky a pěkný den.
Co jiného jsou slova, která v textu nesouvisí než nahodilost. Ale tak dobře, pokud chceš slovíčkařit: Jak můžeš vypozorovat rozdílnost kvality v textech, která jsou jen (povšechně)shlukem slov, která spolu často nesouvisí?
Zboro, Marvine, vážim si Vašu dôveru, ale nie – nechcem byť oficiálnym kritikom, pretože aj keď sa tu občas k nejakému dielu hlbšie vyjadrím, stále pochybujem o zmysle tejto činnosti ako takej. Áno, niekedy naozaj neviem, čo ma k tomu pudí. Viem len, že to neviem robiť systematicky, čo by sa asi žiadalo.
Věta "publikace (například v Kafi) je něčím, na co se v následujících letech bude možné obrátit jako na to, co autora representuje" vyznívá ale trochu jinak, než že publikace v Kafi. Možná to jenom nebylo z mé strany dobře pochopeno.
Nemyslím, že můj přístup se dá nazývat pozitivním či pesimistickým. Je spíše realistickým. Byť chápu, že se zrovna Tobě může pesimisticky pozdávat :)
Literární internetová média mají smysl ve vývoji tvorby mnohých z nás. Ale mám tím spíše na mysli internetová média typu písmák. Právě díky té interkakci, která nutí autora se zlepšovat.
Zmiňuješ, že už jen proto, že autor je donucen svou sbírku uspořádat, může znamenat publikace posun. S tím se dá souhlasit. Akorát směšujeme dvě věci dohromady - publikaci v časopisu Kafe (a její konečný a reálný význam pro samotného autora) a publikaci jako takovou. Zvláště pak, mluvíme-li o kvalitních autorech, kteří většinou už mají za sebou jisté zrání ať už na internetu či jinde. Málokterý kvalitní autor je úplný nováček. Ale pro tyto kvalitní autory je Kafe spíše kolegou, parťákem, než autoritou, tedy někým, kdo rozhodne o kvalitě jeho díla a toto rozhodnutí bude tento autor vnímat jako "objektivní" a ne jako "názor kamarádů", jakkoli nechci takové počínání zjednodušovat, mně na názoru mých přátel záleží velmi.
Píšeš, "že publikace v Kafi má větší prestiž, než publikace na písmáku - která vpravdě ani není publikací". Především publikace na Písmáku publikací je. Bez ohledu na dopad takové publikace. Otázka prestiže - no, to právě záleží zase na tom, jak moc kvalitní autor je a čeho už dosáhl.
Nicméně, bez ohledu na to, co zde píšu a bez ohledu na to, jestli kvalitní autoři chtějí či nechtějí publikovat v Kafi, je to podle mě vcelku fajn časopis a je dobře, že existuje :)
řádek: Tvůj způsob uvažování není zrovna pozitivní, což je škoda. Samozřejmě, že kafe má svou relativní prestiž. Relativní k Hostu, Tvaru, Písmáku, totemovému časopisu... Požadovat absolutní prestiž je nesmysl. Je pouze třeba být si vědom své úrovně ve vztahu ke všem ostatním. Myslím, že publikace v Kafi má větší prestiž, než publikace na písmáku - která vpravdě ani není publikací. To samo o sobě by mělo lákat - nehledě na to, jak daleko máme například do tebou jmenovaného Hosta. Že by i špatní písmáci rádi vydali knihu ještě neznamená, že mají ambici svou tvorbu aktivně zlepšovat. Nezájem dělat ty malé pracné publikační krůčky na cestě k vydání sbírky o vážnosti těchto ambicí vypovídá. A opakuji, že podle mne má na této pasivitě internetového publikujícího velkou vinu systém kritiků, kteří se zabývají vším vystaveným. Je to takový komunismus.
Že poslání věcí do internetového časopisu nikoho nikam neposune víš odkud? Už jen to, že je autor přinucen dodat nějaký zredigovaný, upravený celek své tvorby je pro něj přínosem. Autora přeci neposouvá dál publikace jako taková, ale jeho vlastní reflexe tvorby a vývoj v tvorbě jako takové. Publikace sama jen vytváří standardní komunikační kanál mezi autorem a čtenářem.
Z toho vyplývá taky má věta o tom, že "publikace (například v Kafi) je něčím, na co se v následujících letech bude možné obrátit jako na to, co autora representuje". Platí to prostě proto, že Kafe jednou vydané se nemění. Písmák se mění i s obsahem ze dne na den.
Jinovata: no... já si nemyslím, že kvalitní ne/písmáčtí autoři nechtějí publikovat knižně. Pokud by tu příležitost měli, zvlášť, když by se daná kniha měla opravdu objevit na pultech v knihkupectvích, jistě by pro to mnozí něco i aktivně udělali.
Možná je to opravdu i tím, že člověk obecně nerad dělá věci, které nikam nevedou (viz. Syd). Poslat básně do internetového časopisu většinou samotného autora nikam neposune, často mu nezíská ani nové čtenáře (ano, Kafe čtou i jiní lidé, než písmáci - otázkou kolik jich ve skutečnosti je a ještě další otázka je kolik z nich si autora publikovaného v kafi najdou třeba na Písmáči, aby se stali jeho pravidelnými čtenáři)... Být publikovén v Kafi přeci není otázkou prestiže a obávám se, že ani nikdy nebude. Autoři jsou v tomnhle díky internetu dost rozmazlení. Redakci Kafe považuju za celkem obstojnou (podle jmen), ale je fakt, že např. ve srovnání s Hostem není publikace v Kafi nijak významná. Je to o jménech, bohužel. Zkrátka si myslím, že Tvé tvrzení o Kafi, že "tato publikace je něčím, na co se v následujících letech bude možné obrátit jako na to, co autora representuje" neplatí. Kafi chybí prestiž, což ovšem není chyba stávající redakce, je to jen přirozený stav začínajících věcí, který nemusí souviset s kvalitou.
aleš-novák
28. 03. 2010
Nejsem si úplně jistý, o které rubrice "kontaktovat redakci" mluvíš. Informace o tom, co do redakce posílat, jsou přímo v časopise. Ohledně poezie je tam psáno toto: Publikujte u nás kolekci básní. V každém čísle bude publikována jedna vybraná kolekce, či celistvá ukázka ze sbírky jednoho vybraného autora, který nám své dílo zaslal na mail poezie@ekafe.eu. k vybrané kolekci básní budou vytvořeny exkluzivní ilustrace, dále bude publikována kritika a rozhovor s autorem. z těch nejlepších zaslaných, ale nepublikovaných příspěvků otiskneme v samostatné rubrice několik ukázek s krátkým komentářem.
No a pak je tam ještě popsána možnost poslat nám exkluzivní kolekci - tedy jinde (alespoň z velké části) nepublikovanou. Samozřejmě je možné nám texty poslat ve formátu .pdf nebo .doc Raději ale ten doc.
aleš-novák
28. 03. 2010aleš-novák
28. 03. 2010
Octopus a aleš: Kafe je na rozdíl od písmáka místem, kde je možné být publikován. Tím myslím publikován někým druhým, kdo dílo vybere jako dost dobré k publikaci mezi mnoha jinými - které nepublikuje. Jde vždy o celou kolekci, na které musel autor zapracovat, která odráží jeho současný vývojový stav. Tato publikace je něčím, na co se v následujících letech bude možné obrátit jako na to, co autora representuje. Tuto funkci písmák neplní.
Také víme, že kafe čtou i lidé mimo písmák, kteří se o internetovou literaturu zajímají. Tito lidé samotný písmák nečtou - protože to dost dobře nejde. Nesouhlasím s tím, že by bylo kafe jen větví písmáka. Paradoxně v kafi bylo publikováno víc textů na písmáku se nevyskytujících, než těch vyskytujících se. A celá řada autorů ani na písmáku aktivně nepůsobí. Právě proto se raději necháváme oslovovat, než abychom sami oslovovali z úzkého okruhu těch, co na písmáku a totemu známe.
Jistě by pro písmáky a čtenáře kafe obecně bylo zajímavější, kdyby svými texty příspívalo více zajímavých lidí. Nemožnost sklidit úrodu poplácávání po rameni v komentářích pod konkrétním článkem je ale pro písmáka nejspíš něčím naprosto nepředstavitelným. Žádní autoři časopisů a knih nemají na poslední stránce chat, a přece jim to stojí za to.
aleš-novák
28. 03. 2010
Norsko a řádek: Sice jsem právě po oslavě jedné svatby lehce podnapilý, ale odpovím vám. Nemyslím si, že by všichni kvalitní autoři měli posílat své věci do kafe, ačkoli bych to chtěl. Pozastavuji se nad tím, že v redakci kafe nemáme zástupy nekvalitních básní a povídek. tam nejde mluvit o tom, že by ti lidé posílali něco do zavedených tištěných časopisů. prostě si vystačí s netem a možnost publikovat v kafi je mimo jejich zájem - a předpokládám že i publikace papírová ať už v jiných časopisech, nebo přímo knižní. Můj soud se týkal masy písmáků. Proč kvalitní autoři nevyužívají kafe - o tom jsem nemluvil ani nedělal soudy. No a Norsku bych rád řekl, že bohužel jsme nuceni oslovovat autory, ačkoli na kafi jako publikačním projektu je podle mne zajímavé právě to, že neoslovujeme, ale necháváme se oslovovat a tím řešíme problém nemožnosti probrat a vyselektovat celou písmáckou masu. Kdo má ambici, prostě pošle ucelený kus své tvorby a ten zaručeně nebude přehlídnut. Myslím, že to je dobrý koncept. Bohužel ale musíme oslovovat. A vždy jsme zatím myslím důstojně rubriky naplnili - což platí myslím i o připravovaném dalším čísle. Rád bych, abychom oslovovat nemuseli, ale byli oslovováni.
No, já nevim, jak to dělaj a v zásadě se mi to ani nechce moc zjišťovat. To je mimo jiné důvod, proč samotný kafe nehodnotim a ani se do nějakých hodnocení nechci pouštět.
No, to sice možná jo, ale jde o to, že si musí mít vybírat z čeho. Bez zájmu publikovat ze strany autorů to jde asi těžko.
Jinovata: ... jen poznámka ke kafi - já nemyslím, že to je zrovna dobrý ukazatel toho, kolik lidí tu stojí či nestojí o kvalitní literaturu. To, že nepublikuju v kafi, neznamená, že mě nezajímá kvalita. Může to mimo jiné znamenat i to, že nemám ambice publikovat v Kafi, bez ohledu na to, že časák se mi jinak celkem líbí. Dneska těch možností publikace je celá řada a autor si už v zásadě může vybírat. Jsou tu internetový časopisy mnohem zavedenější, tak proč si nevybrat je, když ta možnost je? To je jeden možný důvod, proč se ti do redakce nehrnou záplavy časopisů. Druhý důvod je, že autor, který o kvalitu opravdu stojí, se už v poslední době přesycenosti podobných médií (literárních i-časopisů a portálů) možná navrací ke klasické publikaci, která narozdíl od internetových časopisů dosud neztratila svůj punc významu. A získat možnost publikovat na papíře pořád stojí trochu námahy a i to je výzva. A já mám pocit, že ta euforie z publikace na internetu trochu končí. Zvláště pak u starších a vyzrálejších autorů. Byť samozřejmě na internetu se publikovat nepřestane. Neznamená to, že na internetu přestaneme publikovat (interakce je super, pokud je - to je mimochodem jedna z věcí, které se v podobných i-časopisech autorovi nedostává), ale spíš myslím, že díky těmhle faktorům nelze brát zájem o kafe jako barometr zájmu o kvalitu na písmáči ani nikde jinde. Všimni si drobnosti - dřív se kamenný nakladatelství internetu báli a dneska? Dneska už se o internetu dokonce mnozhí vyjadřují pochvalně. :)
Tím nehcci říct, že Kafe nemá smysl. To je téma o zcela něčem jiném a já ani nemyslím, že k tomu mám co dodat.
Otázka anketní je divná ale budiž. Jakýkoliv shluk slov vyvolá nějaké asociace a pocity, prostě po přečtení toho shluku se v mysli čtenářově nalézají a v nějakém modu tam jsou. Ptáme se tedy, má takový způsob tvorby smysl? Proč se tedy básníci lopotí s formou a básnickými prostředky, když to lze dělat jednoduše a bez talentu? A proč mnohdy výsledek poctivé tvorby působí napovrch jako nahodilý shluk slov?
Takový ten dětský, gumový, nafukovací a skákací. Ano, tak to jo, souhlasím.
Už dávno jsem takhle poctivě nepřečetla výše uvedené příspěvky. Pokud mohu dodat, nejsem žádný kritik a neumím se vyjádřit tak dobře jako diskutující. Jen bych ráda.. takovou myšlenku, co se týče srozumitelnosti a nesrozumitelnosti textu básní jako takových. Záleží přece vždycky na čitateli, na jeho vnímavosti, umění vcítění se - empatii, na vlastních prožitcích, od toho se odvíjí i jeho vnímání jak básní, tak prózy.Takže krátce řečeno, to co jednomu připadá jeko nesmyslný rozplizlý slepenec slov, může druhému znít jako úchvatná rajská podprahová hudba, jak už tady někdo řekl. Svět psaného slova poezie i prózy je, aspoň pro mne, báječný a fantastický a fantaskní svět a ...., dává mému životu šťávu,jedinečný prostor ke kultivaci vlastních prožitků, rozvíjí moji fantazii. Vidím svět očima onoho básníka, který mne vpouští do svého teritoria a já jsem s ním na chvíli intimně spjatá jedinečným způsobem. Je pravda, nestává se mi to příliš často, ale když se to stane... nemám slov. A co je na tom pro mne nejzajímavější? Že se mohu pouze domnívat, že vše vnímám tak, jak měl na mysli sám básník, ale nemusí to tak být, ty interpretační možnosti mne neznechucují, naopak je to fascinující, osvěžující, dobrodružné,ta mnohovrstevnatost našeho myšlení a vnímání.
:-))
Jenom částečná, tohle se tu děje pořád. Ne, nenaštvalo, to můžeš být v klidu ;)
Pokud bude chtít být dajakbol kritikem, může jím být hned zítra, ovšem mám takové neblahé tušení, že už jsem ho před časem marně uháněl.
To si si rozhodne nevybral zle, ale Buzássy je aj autorom dvoch kníh majstrovsky vykrúžených sonetov – Rok a Znelec. A ak si spomínal Holana a Seiferta ako príklad na opustenie istôt viazaného verša, tak Buzássy je presne opačný prípad: hoci voľný verš úplne neopustil, v posledných pätnástich rokoch vydal šesť zbierok, v ktorých absolútne dominujú alebo výlučne zastúpené sú pravidelne rýmované dvojice tetrastichov. Za nateraz poslednú z tejto série zbierok, Bystrušku, získal nedávno prestížnu Tatarkovu cenu (aj keď to pravdaže bolo viac menej za celoživotné dielo). Ale, budem úprimný, mne už táto jeho „viazaná vlna" pripomína manufaktúrnu výrobu, resp. to, čo vycítil v súvislosti so svojou tvorbou Seifert.
Ďakujem, že sa zaujímaš o slovenskú poéziu.
Buzássyho jsem četl, ale ve volném verši; nějaké delší skladby, výhradně ve volném verši - lyrické příběhy.. Moc se mi to líbilo! Z antologie současné slovenské postmoderny (Rytíři textových polí) zdaleka nejvíc...
Jinovata, egil, Oldo:
Ok, beriem, s tým prvým odsekom svojej reakcie som to asi trochu prehnal, ale je to moja čitateľská skúsenosť, ktorá nie je neobmedzená. I keď, áno, mohol som si spomenúť aspoň na nášho Buzássyho – to tiež nie je žiadna oddychová lektúra. Predsa však – mám pocit, že v kvalitnom viazanom verši, zvlášť v nejakom zomknutom tvare, akoby veci fungovali už z jeho podstaty v logickejších súvislostiach , akokoľvek to môže byť logika sui generis. Akoby rým a rytmus fungovali ako poistka proti rôznym autorským schválnostiam: na dvere za ktorými je stena, na schodisko čo nikam nevedie, na zavádzanie, na hry kto z koho to nie je vďačný priestor – pod tlakom formy sa formuluje pregnantne, akokoľvek možno obrazne a nepriamo.
Teda áno, aj viazaná báseň môže byť interpretačne náročná, ale sotva na spôsob „najodvážnejších" (najpohodlnejších) trendov vo voľnom verši, kde dnes niektorí (a na Slovensku sú to Tí najvyzdvihovanejší a najokiadzanejší)autori a autorky fetišizujú myšlienkovo dokonale odhmotnenú „poéziu" Už nie ani tušenie náznakov, inotajov a zámlk, už len dajaké naznačovanie naznačovania (u mňa čistý alibizmus), ktoré sa sebavedome dožaduje nadinterpretácie. A že sa mu jej od zbratríčkaných kritikov aj dostane, to je jasné. Môžem sa ja v noci spotený budiť zo sna a volať „Cisár je nahý", psí hlas do neba nejde, ech.
Ešte s obavami vnímam mimimálne dve línie ktorými sa uberá naša najsamsúčasnejšia postmoderna, ale momentálne som unavený a asi by som o nich nevedel výstižne referovať:(
oldíku, když nevzbuzuje představy - toť blbé
někdy nemusí ani být tajemné, ba právě naopak
:)
dajakbol - dík za avi. Souhlasím s tebou jen s malým rozvedením jedné části a to : autor nabízí nekonečno řešení. Nekonečno je trocha pritiahnuté za účes, ale v podstatě znamená, že se nelze dopídit podstaty díla. Ano - mne štve, když dílo se tváří tak tajemně, že ve mně nevzbuzuje žádné představy.
dejakbol: Prvně bych podotkl to, co egil. "Přitažené za vlasy" je u takového tvrzení slabý výraz. Téměř každá kvalitní poezie s vázaným veršem je náročná na interpretaci. A naopak je opravdu mnoho nevázaných básní a básníků, kteří jsou na interpretaci docela snadní nebo přinejmenším srovnatelně nároční, jako ti vázaní.
Pokud říkáš, že se ti nelíbí příliš polysémantické básně, pak je třeba podtrhnout to "příliš", nikoli polysémantické. Dobrá polysémantická báseň většinou něčím tíhne k jedné interpretaci a právě v tom tíhnutí bývá zakopaný estetický pes. Pokud je báseň lhostejná ke svým možný výkladům a žádný neprotežuje, pak musí buď záměrně počítat se všemi. Jaký to má estetický účinek je věcí té básně. Je-li jejím vedlejším produktem zmatení interpretace, ale báseň vede to k zajímavému estetickému prožitku, tak prosím. Že tomu tak v mnoha případech není nelze klást za vinu ani volnému verši, ani moderní poezii, ale jedině básníkovi. Prostě to napsal blbě, nebo jsou všichni slepí. Nic jiného neříká ani onen slavný pokus se Stachem.
díky za avi - toje reakce je smysluplná, má hlavu a patu, nicméně tady si dovolím celkem jednoznačně nesouhlasit:
"ale každý interpretačný rébus je vo voľnom verši"
tane mi na mysli x textů, které dokonale naplňují metrické normy, přesto jsou k uchopení jen s obtížemi (a hned mě napadá Šiktanc, Holan sbírky Vanutí, Halas....)..
V tom ten pes zakopaný není, myslím..
Čo sa týka významovej zašifrovanosti, percepčnej náročnosti ako takej, mám takú skúsenosť, že je vlastná skôr voľnému veršu... Alebo lepšie: nie každá báseň vo voľnom verši je interpretačným rébusom, ale každý interpretačný rébus je vo voľnom verši. Samozrejme je to tvrdenie značne pritiahnuté za vlasy, ale zhruba také sú moje pozorovania. Akonáhle treba byť formálne disciplinovaný, aj najťažší experimentátori krotnú a začnú písať „zrozumiteľne". A to aj keď tak činia z vlastnej vôle. (Veď kto by im to už mohol nakázať, pravda.)
Za seba poviem, že som rád, ak textu porozumiem podľa predstáv autora a ešte mi ostane nejaká presne neohraničená interpretačná sloboda. Je hanba ak to od básne čakávam? Máločo ma dokáže tak znechutiť, ako podozrenie, že ma niekto chce vodiť za nos kváziexkluzívnymi hádankami s nekonečnom riešení. Z hľadiska percepcie nepoznám nič demotivujúcejšie. Na to, aby som zúfalo rozkrýval kašírované konotačné vrstvy všakovakých filologických hókusov-pókusov lenivcov a špekulantov s litwebovým rýchlokurzom a tápal a tápal, nemám vôľu ani chuť. A nemám rád, ak si autor myslí, že si všetky neznáme do jeho jedinečnej rovnice dosadím sám a odhalím tak pre seba jeho genialitu.
A ešte na okraj:
V slovenskom literárnom prostredí je už notoricky známy jednoduchý expriment, ktorý iniciovala redakcia časopisu Romboid v r. 1968. Oslovila siedem popredných kapacít z radov literárnych vedcov, recenzentov, lingvistov a básnikov (konkrétne: Jozef Mlacek, Jozef Mistrík, Ján Štrasser, Pavol Plutko, Viliam Marčok, Imrich Vaško, Albín Bagin) a vyzvala ich k pokusu o interpretáciu básne Jána Stacha Obrad s plameňom. Len pre osvetlenie situácie dodávam, že Stacho už vtedy patril medzi najvýraznejších predtaviteľov svojej generácie (konkretisti) a jeho poézia bola všeobecne považovaná, eufemisticky povedané, za náročnú na interpretačný prienik. Od poznania tohto kontextu samozrejme nebolo dosť dobre možné abstrahovať, aj keď sa našich 7 statočných snažilo pristupovať k textu ako k autonómnej básni, k samostatnej estetickej jednotke.
Výsledok bol taký, aký sa dal očakávať: jednotlivé interpretácie ( a neboli to žiadne litwebové holé vety) sa líšili... ako len mohli. Našli sa tuším aj vyslovene protichodné (čítal som ich, ale už je to dávno).
Takže čo? Fiasko a blamáž vedy a triumf čistej imaginácie, alebo krutá pravda: text je vo svojej nevyspytateľnej (zmätenej? predstieranej?)polysémantickosti umelecky nekorektný.
Mrzí ma, že tie interpretácie nemožno/neviem na internete dohľadať, ale báseň sa našla, tak pre zaujímavosť: http://zlatyfond.sme.sk/dielo/491/Stacho_Zazehy/2
egil, Jinovata, Oldjery – dovolil som si avi. Sorry, ak vyrušilo.
jejdavilda
24. 03. 2010
niet čo dodať * iba ak to * že poézia je poézia* a je to jedno * v akej dobe * sa píše:)*
naopak, milý dejve. myslím si, že jsou všichni se mnou, a pak se to nějak zasekne
vy hoši, jste byli vždycky vtipní. někdy až tak, že je tomu jednomu nevolno
Teta: Kvůli takovýmto šťouralům jsem záměrně jako alternativu ke Kafi vždy doplnil i rubriku Literární kritika.
PS: totiž - vnímavost vůči psanému slovu je třeba tříbit (číst, hlavně v dětství). I když úplně v základu je to otázka dipozic - jsou lidé, kteří v sobě vnímavost vůči psanému slovu prostě nemají. Chybí jim ten instinkt. Ona vnímavost, otevřenost, schopnost vhledu... Mnohdy je to tak, že dotyční prostě nemají vlastní ucelený svět - jinak řečeno: nějakou vnitřní poetiku, jdoucí primárně mimo jakákoli slova. Proto jsou nejlepšími a nejvděčnějšími čtenáři poezie básníci - ať už "praktikující" či "potenciální". Poezie (a teď nemluvím o "poezii") není nic pro prázdné imbecily. Díky bohu.
Taky se podivuji nad tím, jak málo lidí tu má ambici psát opravdu dobře. Konkrétně mne zarazilo, jak málo chodí textů do Kafe. Záplacu kvalitní tvorby jsem neočekával, ale záplavu té nekvalitní ano. Je zvláštní, že se tato záplava vůbec nekoná - a to je reklama myslím dostatečně viditelná. Vypovídá to o mnohem silnějším pouze komunitním zaměření písmáků než jsem myslel.
Myslím, že problém je v písmáku samotném. Nepočítá s tím, že drtivá většina jeho uživatelů je literárně nedospělých a potřebují výchovu. Tedy systém, který jim pomůže otevřít svět poezie - protože ten zjevně není otevřen! Nemůžeme dát prostor k publikaci někomu, kdo ani nemá vztah k poezii. Snad porostor k vložení básně do nějaké arény, ale to nesmí být jediným a hlavním publikačním prostorem. Tady písmák selhává. je nutné najít kompromis mezi systémem poezie.cz, kde se díla přijímala a odmítala redaktory a písmákem, kde se díla rovnu publikují autory. Kompromis je přitom nutný jen proto, že je tu latentní požadavek, aby písmák zůstal masově funkční - což by v modelu poezie.cz nefungovalo.
Kritici by především neměli mást písmácký lid tím, že za předmět svého zájmu berou vše, co je uploadováno. Pozornost kritika musí být výsadou, jejíž dosažení něco znamená. Něco dokázat znamená na písmáku dostat se do výběru, případně zlatého výběru. To je ovšem přístup matematický a nikoli kritický. Zájem o dílo je zájmem o autorův obecný, vypozorovaný styl. A je to zájem konkrétního, konkrétně osloveného člověka - kritika. Věnovat se výběrům je jako kdyby se filmoví kritici věnovali filmům až podle toho, který vyhraje lva, palmu, oskara. Kritik musí svým výběrem a pozorností tyto ukazatele předcházet, obcházet, mnohdy ignorovat.
Chybí publikační platforma. Ona tedy již nechybí, Kafe tu je, ale není příliš využívána. Kritici si raději nabíhají ke kusovkám a zažívají strastiplné pocity, jaké jsi popsal. Je to jednodušší. Je to pro kritika i pro autora méně přínosné. Pro třetího (ten kdo si kritiku ciuzí kusovky čte) to je téměř bezcenné, protože partikulární. Nejhorší vliv této kusovkové kritiky je asi ten, že dopřává autorům dojem pozornosti kritiků přímo pod každým cancem - nemusí proto číst žádná nudná dlouhá zamyšlení v časopise nebo v rubrice literární kritika. A i když si to přečtou, je to jen nudná kapka v moři kritik pod díly, které jsou jakoby na stejné úrovni. Dokonce jsou to ty "oficiální" kritiky. Nezájem o koncepčnější kritiku a tedy i o poezii jako takovou je důsledek nasycení nekoncepční kritikou.
To je tedy jedna má výzva pro kritiky, kteří by snad chtěli zažívat větší pocit zadostiučinění ze své práce. A kteří se nechtějí svými kusovkovými kritikami podílet na kvalitativní stagnaci písmáka. Začněte psát komplexnější kritiky na Vámi vybrané autory do Kafe, případně do rubriky Kritiky. A přestaňte psát "kritiky" pod díly.
Já bych se i účastnil, ale musím pracovat.
Každopádně číst Lidovky, to je umění - přesně v tom smyslu, který nastiňuje egil ./
Myslím, že to trochu naklepla thalina - "problém" je spíš na straně recepce. Totiž - každý přistupuje k četbě s jistým předchůdným očekáváním, a to je dané tím, co si doposud přečetl, co od poezie očekává, jaká je jeho představa, že by poezie měla vypadat (formovaná - dlužno říct, že nedostatečně a omezeně - povětšinou už od školy......)..
A když pak báseň čtenářovu představu "báseň by měla vypadat tak a tak" nenaplní, čtenář si připadá podveden.
____
Pro mě je přístup typu "když poezie, tak sakra rýmy" vulgární. Omezený.. Mnoho lidí má jakousi podivnou představu, že psát volným veršem je snad snazší.. Ale ono je to trochu jinak - třeba ony zmíněné rýmy to v podstatě celé i tak trochu usnadňují - usměrňují totiž tvůrčí proces (Seifert, jak je známo, opustil vázaný verš ve chvíli, kdy mu to šlo "až moc dobře", kdy si rýmy začaly podmiňovat sdělení;; Holan opustil svůj virtuózně vázaný verš a jal se hledat jistou podprahovou hudbu v mluvnější řeči).
O moderním umění se ví, že vyžaduje skutečně velikou účast recipienta. Nepoučený pozorovatel předstoupí před plátno a - neznalý jakéhokoli kontextu - vidí chumel/shluk čar. Se současnou vážnou hudbou (kterou, přiznám se, nepobírám) je to podobné - nepoučený posluchač uslyší pouze nesmyslný shluk tónů..... Chce to zajímat se - poslouchat, účastnit se, v případě literatury - číst.
____
A zároveň je fakt, že současná škála různých poetik je rozklenutá do neskutečné šíře - od těch zcela tradičních (dodržujících přísně veškerá pravidla metriky; znám třeba slovinského autora, který nepíše, než věnce sonetů) až po rozvolněné, anebo víc - mnohdy aktivně rozvolňující.. A to je skvělé, myslím.. I když je možné o tom diskutovat (a probírat slova jako inflace, devalvace - a podobné přejatiny z ekonomie..:-)
.
.
Modernost poezie netkví v její nesmyslizaci. Modernost poezie m.j. je v upuštění od svazujííc funkce rýmů - najednou lze vyjádřit věci lépe a to i ty, které se vyjadřovaly dost těžko. Spočívá i v jistých zvládnutých disrytmiích a v používání slov dříve v poezii nepřípustných - opět ve zvládnuté pozici a tvaru. Je to i o vnášení technických termínů, nových témat, která vznikají modernizací a rozvojem společnosti. Rozhodně, ale opravdu zdůrazňuji : rozhodně nespočívá modernizace poezie v navršování krásně formulovaných nesmyslů... Za tento námět dávám s chutí a přesvědčením tip, protože je to téms hodné diskuze.
Norsko1 se tady k otázce staví negativně, ale kdysi v nějakém komentáři na ni už odpověděl.
Asi nebudu citovat přesně ale zkusím to "píšeme proto abychom udělali alespoň někoho šťastným".
A to by se mohlo tesat.
Jestli slova (a je podružné jestli jde o poezii, či prózu takovou nebo makovou) udělají na chvíli šťastným autora nebo jeho čtenáře ...má smysl psát.
Že jde někdy o pustej blábol si můžu myslet a tady (naštěstí) i tak okomentovat.
Jenže je to jen můj názor.
Autor to bude vidět jinak (protože dílo vystavoval s tím, že stojí za přečtení) a jiní čtenáři to budou soudit taky jinak.
Volný verš vznikl jako vzdorostyl a nabízí alternativu. Myslím si, že své fanoušky má.
Já se jím nezabývám, tak teď si neznale rejpnu.
Vypadá to jako hledání jednodušší cesty...
:o)
vidis to, kdyby sis koupil radsi poradnej Tablet od Applu, tak jsi mohl mit i rozkrokomer :-)
Taky mi ještě předevčírem přišla stupidní. (ale ono jde spíš o směřování k tomu článku)
Vůbec nechápu, jak jsi mohl přijmout za svou a ještě s ní operovat v diskuzi. Při její stupiditě
Norsko, bohužel se nemůžu považovat za tvůrce oné otázky, což mne vpravdě velmi mrzí. Otázku, jak víš, formuloval Prosecký, ale z nějakého důvodu se k ní nehlásí. Jak mu to trvalo dlouho nevím, ale čistě subjektivně si myslím, že dlouho ne.
Naopak, papouchu. Jedna z nejstupidnějších. Neexistuje totiž šance, aby z ní vzešlo třeba jen malé semínko, které kohokoli posune o krůček dál. Rád se však budu mýlit
Tu otázku jsi vymyslel sám, Zboro ? Pokud ano, jak dlouho ti trvala její formulace ?
off topic - číslo dávám jen stupidním diskusím.. tohle je bez čísla! .-))
Sakra, já mám digitálky za tři tisíce :) - to je možná třetí cesta. Mají výškoměř, barometr, předpověď počasí, krokoměr, tři časová pásma, stopky, odpočet, budíky, teploměr, kompas. Kupoval jsem si je před měsícem a kromě času a datumu jsem ještě nic jiného nevyužil :). Podobně to občas mám s poezií. Koupím si nějakou sbírku protože dostala ty a ty ceny, ale nepřečtu ani tři básně, abych zjistil, že mě nebaví.
Podle me poezie proziva zlaty vek - nikdy dosud na svete nezilo tolik poetu a tolik ctenaru poezie a nebylo tolik poezie prectene. :-) Ale taky nikdo nebylo tolik braku v poezii.
Predevcirem jsem byl na vystave hodinek. Hodinky se vlivem novych technologii vydaly dvemi smery - digitalky jako spotrebni vec pro kazdeho za babku a zbytek hodinek jako luxusni doplnek, kde funkce casu je vicemene druhorada. Podobne je na rozcesti podle me i poezie - budou to mraky braku na netu zdarma pro kazdeho nebo luxusni tistena vec s ilustraci pro par vyvolenych?
To, o čem píšeš, aleši, je právě jedna z velkých deviz poezie (a sám si to nejspíš velmi dobře uvědomuješ ;)
aleš-novák
24. 03. 2010
Dřív jsem míval (moderní) poezii rád. A četl jsem ji dost, včetně českých básníků. Borkovce jsem nikdy moc nemusel, ale třeba takový Kolmačka, nebo Hruška, ty jsem fakt žral. Dneska si přečtu poezii jen výjimečně, a spíš mě neoslovuje, dokonce ani věci, u kterých si říkám, že jsou dobré. I když jsou výjimky, třeba před pár hodinami ta báseň od Hrušky, co jsi, Zboro, postnul v druhé diskuzi, ta mi přišla skvělá.
Trochu mi je líto, že jsem pro poezii ztratil cit. Na druhou stranu, jsem rád, že mi pořád zbývá cit pro prózu. Nevím, jestli to souvisí s věkem anebo s tím, že mám poslední léta tendenci věci víc analyzovat, což se možná s přístupem ke čtení básní tluče, ale u prózy to nevadí.
Jinak nezájem o poezii na serveru, který je převážně básnický, mi taky přijde trochu... zarážející.
zajímavý článek, v těch lidovkách
početla jsem si, díky
už vím, že jsem divná:o)
můj názor?
mám ráda něžnost
ale i věci hrubě tesané
oslovuje mě více poezie, vidím v ní rozhodně směry, hodně směrů
některé více čí méne podobné klasikům, jiné se vymykají
v tomhletom je vynikající volný verš
i když někteří autoři zde za volný verš vydávají i jakési "vyprávění", do něhož se snaží vtěsnat cosi poetiky
co nemá ráda jsou vulgarismy a příliš "pražštiny"
obojí podle mě degeneruje
jedno osobnost, druhé krásu jazyka českého jako takového
co je mi líto?
no, že se málokdo z vydavatelů pouští vůbec do jakékoli realizace sbírek poezie
ani není divu
dokud bude u lidí převládat tendence neváhat dát 100 a více denně za pivo či cigarety namísto aby si koupili kousek tištěné krásy
no, tak to tak prostě bude
je to vývoj
třeba ani netušíme, kdo si naše říkačky kde povídá a jak dlouho si je bude pamatovat....
Myslím, že ani v dobách, kedy vznikali v našom vnímaní klasické diela poézie, chlapi viacej v hospode rečnili o futbale, o hnojení viniča, či o predĺženej šichte vo fabrike, či o tom, koľko ktorému nadojí krava a či decku lezú zuby a manželke všetko na nervy.
V tomto sa svet zase až tak veľmi nezmenil.
A myslím, že sa nezmenil ani prístup k poézii, len sa zväčšil priestor publikácie pre tých, ktorí by inak v inej dobe písali svoje veršíčky do pamätníčkov, zápisníčkov, či do šuflíčkov a nikdy by s nimi nevyšli na denné svetlo.
Nebolo by kedy a prečo, mali by iné starosti.
Až čas, v ktorom tu táto generácia nebude vyselektuje to, čo sa tzv. v náhodných zhlukoch slov zocelí a zvládne vydržať nápor rokov.
Je fakt, že ľudia sú trochu sebavedomejší a drzejší a domýšľavejší, čo sa vlastných kvalít týka, máme viacej času na to tráviť čas voľne, i nezmyselne, i sebastredne v porovaní s našimi predkami, ktorí často to, čo my zvládneme za pár sekúnd robili hodiny, dni a týždne a nemali čas na blbiny či veršovanie ...
Každopádne pozíciu si nechaj ...
kouzelná_květinka
24. 03. 2010
Já jsem si dal asi na půl roku pauzu. Jinak ačkoliv poesii nemám tak moc v lásce a dost často se o ní vyjadřuji s despektem, tak rozum velí uznat, že na tom je něco víc, než jen shluk slov bez významu.
...zajímavé...několikrát jsem v posledních měsících o tuto myšlenku "zakopl" a potom ji odkopl...z větší časti se přikláním k první části otázky...z menší části pak k závěru, že kdo hledá najde...ovšem jako téměř panic, pokud se týká poezie, mnohem raději si přečtu něco na Písmáku, nebo z pera klasiků...a doufám, že tímto nešířím paniku...