Dokonalost je prý špatné slovo

 Vidíš tam naše jméno? – dejme se do práce, (jak kdyby se nám chtělo!)

Poplivej suché rty, snad půjde to pak snáž –

Obejmi veškerou svou celistvostí to krátce živoucí a teplé tělo

Vyvolený, pak dostaň z něj pot, do srdce cit mu vraž –

I trochu ztrestej krásou svou toho neurvalého spratka –

Tu přidej polibek a myšlenek pár obětuj.

Vytvaruj prázdný pocit v duši – (tomu nás přeci naučila matka)

Vytvořme člověka a teď – sám si světem pluj!

Hraběnko vesmíru, teď jsi spokojená?

Stvořil a vyplivl: jak odporný čas, strašně líný!

Teď vydej povolení, nechť naše rytá jména

Navěky zmizí z dýchající hlíny!