Jednoho dne na drátě

            Šest much sedělo na drátě a ani nedutalo. Bylo dusno a na stejném vodiči opodál se vyhřívala vlaštovka. Neviděla je. Zato mouchy střídavě sledovaly lejno na ulici a vlašťovku. V neuvěřitelně malých mozcích se odehrávaly roztodivné výpočty, které kombinovaly nejrůznější náročné úlohy z fyziky, matematiky a dějin mušího pokolení, to vše bez jediné třídy základní školy.

            Vlaštovka se jmenovala Hodule a křídla ji bolela náramně, neboť cesta, kterou absolvovala na lačno, byla přespříliš dlouhá. Vlaštovka regenerovala, lejno vonělo a mouchy počítaly. Zatímco se odehrával tento myšlenkový závod motivovaný bojem o život, na ulici došlo k bezvýznamné šarvátce.

Vyškubl dlažební kostku a sledoval její uhlazené tvary. Následně svému protivníku vmetl do tváře něco nadávek a vzápětí nato i kostku. Nebyla to bůhvíjak veliká kostka, ba v porovnání s jinými kostkami spíš kostička, ale i tak to ve tváři soka povážlivě zapraskalo. Ležel na zemi, na které se nyní v krvi povalovalo několik zubů hned vedle jeho tváře, ze které se ozýval nářek přecházející v těžko definovatelné skřeky. Václav se sehnul a z rukou protivníka vytrhl několik listů papíru. Najednou se ozval oběma dobře známý zvuk. Zvoní, blesklo Václavovi hlavou, strčil Mateřídoušku do batohu a upaloval na vlastivědu.

A během tohoto výjevu si Hodule ani nevšimla, jak se šest much sneslo na lejno s tak fanatickým zanícením, že si ani nevšimly nohy strážníka, která se v běhu náramně strefila na onen exkrement, to vše navíc korunováno pádem lidského těla. Šest mrtvých je dozajista veliká tragédie a dotčený strážník na to vzpomíná dodnes.