Mazurek 06:16 (1)

„Obávám se, že budu muset odjet, Watsone,“ řekl Holmes, když jsme v úterý ráno zasedli společně ke snídani.

„Odjet? A kam?“

„Do Bohemie. Tedy do Čech.“

„To je ten exotický kraj kdesi u moře, jak o něm psal Shakespeare, což? Až mě ovanula milá vzpomínka na službu u armády v Indii. Velice rád bych jel s vámi, nebudu-li vám ovšem překážet,“ řekl jsem.

„Naopak! Povaha tohoto případu přímo vyžaduje přítomnost lékaře.“

„A nebude vadit, že jsem gynekolog?“

„Jakže? Vy žertujete, Watsone!“

„Vás prostě nelze ošálit, Holmesi. Nepřestanu se obdivovat vašemu důvtipu. Mohu tedy s vámi? Sychravé londýnské klima příliš nesvědčí mým starým kostem.“

„Prokážete mi velkou laskavost, jestliže pojedete, starý brachu. A myslím, že to pro vás nebude zbytečná ztráta času, neboť poznáte že vše, co napsal klasik, nemusí být nutně pravdou.“

„Jistě? Neřekl bych, že by se Shakespeare namnoze mýlil,“ zapochyboval jsem. „Všichni přistěhovalci z Čech, se kterými jsem měl dosud tu čest, si co do sytosti opálení s Indy nezadali, a okázalým pracovním ostychem je v mnoha ohledech dokonce předčili. Rovněž jejich jazyk není zcela nepodobný pandžábskému dialektu; pročež soudím, že vám mohu prospět i v roli tlumočníka.“

„Nuže, domluveno. Nemýlím-li se, máme právě čas, abychom stihli na Paddingtonském nádraží potřebný vlak, a podrobněji vás do případu zasvětím cestou. A Watsone, budu vám zavázán, vezmete-li s sebou několik nezbytností, jež by nám cestu učinily poněkud snesitelnější.“

Tak se stalo, že jsem asi za hodinu seděl v rohu kupé, ve vagóně první třídy, uhánějícím do přístavu Newhaven, zatímco Sherlock Holmes, jehož ostře řezanou, dychtivou tvář vroubila cestovní čapka s klapkami na uši, zahloubal se do hromady čerstvých novin, které na nástupišti obratně zcizil kolportérovi. Byli jsme už daleko za Readingem, když hodil poslední noviny pod lavici a nabídl mi doutník.

„Četl jste už dnes ráno noviny, Watsone?“

„Neměl jsem to štěstí. Nedosahuji totiž zdaleka vaší obratnosti.“

„Nu, mohl jste si tiskoviny i zakoupit, nemyslíte?“

„Vidíte, to mě nenapadlo.“

„Takže o zmizení toho slavného skladatele nevíte nic?“

„Přiznávám, že ne.“

„Nevadí, pokusím se to napravit. Cesta bude dlouhá, a věřím, že na jejím konci této záhadě přijdeme na kloub.  Přibalil jste svůj starý armádní revolver Adams .450, jenž nám v minulosti prokázal tolik dobrých služeb, příteli?“

„Ovšem! Od té doby, co začal řádit ten londýnský řezník, jej nedám z ruky!“

„Řezník? Ach tak, máte na mysli Jacka Rozparovače. Snadný případ. Ten s klidným svědomím přenechám Scotland Yardu. Ostatně soudím, že i takový omezený bambula, jakým inspektor Federick Abberline bezesporu je, s ním bude do týdne hotov.“

***

Plavbu přes kanál La Manche provázelo nad očekávání příjemné počasí. S potěšením jsme využili příležitosti nadýchat se čerstvého, solí prosyceného vzduchu. Toho osvěžení nám bylo věru třeba, neboť cíl naší dobrodružné cesty byl ještě daleko před námi. Ve Francouzském městě Dieppe jsme opět nasedli na vlak.

„Vidím, že vezete i své pověstné Stradivariho housle,“ snažil jsem se nenápadně přimět Holmese k větší sdílnosti.

„Už jsem vám vyprávěl, jak jsem tento nástroj, který má cenu aspoň pěti set guinejí, zakoupil na dražbě v Tottenham Court Road za pětapadesát šilinků?“ rozjařil se Holmes.

 „Ano, pokud počítám dobře, tak šestkrát. Poprvé jsem o tom psal v případu nazvaném Rudý kruh. Souvisí nějak housle i s tímto případem?“

„Víc, než si myslíte, milý Watsone. Vlastně mám pro to hned dva důvody. Jednak mě velmi uklidňuje hra na tento nástroj, a pak také...“ Holmes otevřel pouzdro a vyňal z něj malou dřevěnou krabičku, „... pak také tohle!“

„Kalafuna?“ podivil jsem se.

„Ano, převážná většina policejních úředníků by uvažovala podobně jako vy. Ale vám to mohu prozradit Watsone, je to čisté opium,“ usmál se Holmes, nacpávaje si dýmku pryskyřičnou hmotou. „Tento důmyslný úkryt by mohl být odhalen snad jen s pomocí zvláště k tomuto účelu vycvičeného psa. Jsem si ale jistý, že něco takového by policistu nikdy nenapadlo,“ spiklenecky se zašklebil, a znovu pohodlně usazen, začal vypouštět obláčky modravého dýmu. Optické vlastnosti vzduchu se poznenáhlu měnily k horšímu.