jedna historie

Milovali jsme se vždy a všude
tu rozpustile, tu plačky
nedbali ničeho, co bylo, je a bude
půjčovali si ruce a rty, nejmilejší hračky

dlouhé, jak zima, každé odloučení
krátké, jak léto, milostné svátky
vždy jenom pro sebe, ať se i čerti žení
nehledíce okolo, dopředu, ani zpátky

co z toho zůstalo? snad trocha smetí
trpkých povzdechů a vzpomínání
a hořké vědomí, jak záludný čas letí

to málo však nás provází
a našlapuje s námi po špičkách
v útrapách života a cestách z nesnází

5. dubna 2010