Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAkvarel
12. 04. 2010
19
13
3159
Autor
Marcela.K.
nevěděla jsem
kdo jsi
jen věřila
že rozumíš mému vyprávění
a víš jak voní seno na babiččině půdě…
trošku jsi mi popletl hlavu
to mi bylo sedmnáct
objal jsi mě
a řekl
neboj
já vím..
černobílá
jsem ti stačila?
jenže i černá má své stupně
aby se mohla dotknout bílé
proč jsi mě lákal někam
kam nepatřím?
snažila jsem se
tolik jsem se snažila
obarvit tvé sny
netušila jsem
že o barvy vlastně nestojíš
…že ti stačí jen hnědá
13 názorů
Kiwagamo´ag
12. 04. 2010Marcela.K.
12. 04. 2010Marcela.K.
12. 04. 2010
tenkrát na mládí prahu
na babiččině půdě...
již vzpomínka jen bliká
na dotyky a stíny
seno, co dráždí alergika
a svlečené džíny
tam daří se dnes nudě
přes veškerou mou snahu
Navozuje to ve mně nemilé asociace: Jako němčináři hlavně hnědé košile. Hnědá jako barva všeho zlého.
Ale tak extrémě negativně jsi jej snad vykreslit nechtěla.
Každopádně se Ti podařil husarský kousek: Pomocí nevinné závěrečné věty jsi řekla velice mnoho - aniž bys byla sebeméně explicitní. A to se autorovi zdaří jen málokdy.
dědEd :-)
Též sépiové odstíny bývaly v dobách černobílé fotografie doplňkovými nositeli nálad. Dnes, v dobách sytých barev, už je však málokdo uvidí...