Poslední věta životachtivého před smrtí

"Jsem si naprosto a decentně stroprocentně jist, že toto je nejpravděpodobněji moje úplně zřejmně naprosto vskutku poslední věta, kterou opravdu budu moci vážně říct úplně všem, klidně však pouze jenom jednomu nějakému neznámému, ale i třeba známému či známějšímu člověku možná i divokému barevnému zvířeti, ale kéž bych mohl tuto větičku natáhnut co úplně nejvíc, abych ještě aspoň dvacet pět vteřin či pět tisíc třista devadesát čtyři sekund mluvil, jako živý a šťastný člověk, který sice neudělal za svůj titěrně krátký život nic, ale který to vše chce napravit, třebas už tím, že přizná, že život nás všech není krátký, ne není není vůbec,  neboť se vůbec nedá s ničím možným i nemožným srovnávat, proto nemůže být krátký, či dlouhý, krásný, škaredý, pěkný, smrdutý, vońavoučký, dobromyslný, vtipný, upřímný, zlý, legrační, sexy, či prostě nějaký a taky bych nerad rapidně upadnul do hlubokého, jak nejhlubší studna, zapomění, vždyť přece právě v tuhledu chvílečku vidím celý můj smutný život, tedy ne nějak moc smutný, vlastně byl šťastný moc šťastný, šťastnější a nejšťastnější, protože jsem tu mohl odvyprávět v duchu všechny ty zážitky a věci a smutky a nešvary a takový ostatní věci a činnosti a situace, na které jsem tůze pyšný, či které se mi líbili, nebo byli smutné, ale důležité, i v této minutce před smrtí, která by vskutku mohla klidně, klíďo píďo trvat celý dlouhý den, jak jen dlouhý může být, kéž by mě vyslyšel nejvyšší Bůh, ten jediný a správný a dobrotivý, náš Pán, ježíš kristus, ten zázrak, ten, který slíbil nejkrásnější ráj všem, kteří věřili. Už jsem mrtvý?"

"Ne tati. Dobrou noc"