Lamento

Rty rozhryzané líže jazyk vína,

pod tíží zasněných pohledů zvoní číš.

Nevím, kdo vlastně jsi, jen zdáš se mi dnes jiná.

Víš ty, kam odcházíš

z mojeho náručí a klína ?

Myslíš, že pro tebe tam někdo sluchu má ?

Venku je hustá tma, dnem stěží spalovaná.

Ty snad víš, kudy v ní povede cesta tvá,

žes ani nedočkala rána ?

Víš vůbec kam to odcházíš

vstříc pustinám a noci blíž,

dřímoto sladká má nedospaná?