beználada

skočit si na skleničku něčeho ostřejšího

pít teď a tady bez zásad a bez nálady 

(utekla do lesů s jarním deštěm)

a nohu ve střevíčku s okem vidoucího

mít schovanou v upomínku na poklady

skryté uvnitř těla

moc bych chtěla

být člověkem s prsty klidnými od radosti

vplétat slova do těžkého vzduchu a ulehčit mu

(když ho my blázni tolik vyvzdycháme)

chodím co krok to těžká doba - k zlosti

svázala jsem si jazyk a slepě zírám na krajinu

bez zlaté mušky slunce

místo rybky tak sumce

ulovit na plané a kouřové lidské sliby  

a ze všech přání splnit právě to o návratu barev světa

(nějak mi zmizely a nedaří se mi je pochytat)

ach to by bylo moje krásné smějící se kdyby

a zatím zůstává jen téměř holá věta:

potřebuju to zpátky