Děvčátko beze jména

                     Nejsi nic.Vůbec nic. Znamenáš míň než prach na rozpálených cestách, míň než vítr v korunách stromů, míň než vůně přezrálého ovoce.
                   Nejsi nic.Vůbec nic.
Bylo by líp, kdyby ses vůbec nenarodila. Jsi tu navíc, chápeš? Hluboké čokoládové oči, něžné a důvěřivé jako štěněčí, se zalévají tichými slzami, jež křišťálově rozkvétají na dlouhých řasách.
               Nechápu. Nechci chápat. Bezhlesý pláč uvnitř mé duše.
Krásná dívenka s čistými rysy, voňavá jako letní jitro, jako dešťová kapka, jako rosa na stéblech trávy..
Děvčátko s květinou ve vlasech, děvčátko beze jména. K čemu by jí bylo, vždyť je nepotřebná, nechtěná, navíc.
                   Chuang-che hučí a šplouchá v husté sametové tmě, modročerné jako vlásky bezejmenného děvčátka.Hukot vln přehluší můj pláč.Proč? Proč? Proč mě nechcete?Jsem tak špatná?Vždyť se snažím…
                     Jsi jen holka. Jenom děvče, nic víc. My chtěli syna, chápeš?
Nechápu. Nechci chápat. Mandlové oči se stávají bezednými propastmi, vedoucími někam na dno srdce, na dno času.
Proč mě, mami, někdy nepohladíš? Proč se na mě někdy neusměješ? Jen proto, že jsem děvče? Jen proto?
Ani černá, divoká Chuang-che není studenější než dětství bez lásky. Ale já vás mám ráda, toužím po jediném milém slově, po polibku, po úsměvu. Květina v sametových vlasech uvadá.
Jak dlouho vydrží moje srdce?
                   Pláč uvnitř mé duše  …
       
                 …Mami, mám tě ráda…