Mazurek 06:16 (6)

„Zdá se, že paní Dvořáková je již několik týdnů v očekávání radostné události,“ oznámil jsem společnosti, vstoupiv po čase znovu do salónu.

„Už zase? Jestli jsem si to nemyslela,“ posteskla si závistivě Josefina.

„Jest nabíledni, že tisk nelže, označuje-li Antonína za plodného skladatele,“ poznamenal lakonicky hrabě. „Nu, pane Holmesi, kde jsme to skončili? Ach ano, můj denní program. Ten jest neobyčejně fádní. Nezasedám-li v zemském sněmu či v říšské radě, vstávám časně kolem deváté hodiny, dám si horkou lázeň, posnídám kávu a vykouřím svůj oblíbený doutník, sedě ve svém oblíbeném křesle v přijímacím salóně. V jednu hodinu se podává lehký oběd, po němž s přišedšími přáteli v kuřáckém saloně odpočívám a debatujeme o politice. Odpoledne se obvykle projíždím na koni po cestičkách v parku. Večer se podává sytý anglický dinner. Po jídle se společnost odebere do salónu, kde při neformálním rozhovoru zůstává až do desáté hodiny, kdy obvykle odcházím spát. Má to pro vaše vyšetřování nějaký význam?“

„Ani ne,“ odtušil Holmes. „Jen jsem chtěl vědět, o co přicházím, nejsem-li šlechticem. A co dělá váš komorník?“

„Jeřábek? Vlastně také nic zvláštního. Ráno vstane za rozbřesku, zatopí v jídelně, nachystá mi koupel, vykartáčuje oblek, donese ranní tisk a naservíruje mi snídani. Pak vyvenčí psy, připraví mi jezdeckou uniformu a začne prostírat k obědu. Pak pomůže Josefíně poklidit v pokojích, obstará nákupy, přichystá svačinu, nalije mi sklenku brandy, zatopí v krbu a připraví čaj a doutníky. Přinese večeři, pak přiloží do krbu, přichystá občerstvení hostům, odebere jejich pláště a postará se o jejich pohodlí. Nakonec znovu vyvenčí psy, vyvětrá, odestele mi lože a připraví krb na ráno. Potom si může jít lehnout. Chcete se ještě na něco zeptat?“

„Jistě, nachází se někde v okolí kvalitní sprašová hlína s vyšším obsahem oxidů železa?“

„Proč?“

„No, že by Jeřábek ještě ve volném čase mohl, jen tak pro radost, pálit cihly.“

„Dobrá, Holmesi, dosáhl jste svého - jsem zahanben. Uštědřil jste mi lekci. Nevzpomínám si na den, kdy bych se cítil trapněji. Opravdu se budu muset nad svým vztahem k pracujícím hluboce zamyslet, to vám slibuji.“

„Vlastně to ani nebylo mým záměrem,“ pokoušel se Holmes zamluvit svoji škodolibost, „stačilo říct, co se přihodilo toho odpoledne, kdy přišel váš švagr na partičku karet. Patrně jste poslední, kdo jej viděl.“

„Ach, vytanula mi na mysli ještě taková maličkost,“ pronesla dramaticky hraběnka,
„vzpomínám si, že toho odpoledne byl poněkud otrávený.“

„Houbami?“ Zbystřil Holmes.

„Ale ne, manželkou. Vždyť už ji znáte,“ pravil hrabě Kounic. „Co máte stále s těmi houbami, detektive?“

„Toho si nevšímejte. Jen jsem si potvrzoval neukvapenost jednoho svého závěru. A dál? Co bylo dál?“

„Dvořák se nemohl soustředit na hru a stále prohrával,“ pokračoval hrabě. „Sládek se Zeyerem mu pošilhávali do karet a v jednom kuse si jej dobírali, že neprojevuje dostatek vlastenectví, přestože jeden žil léta v Americe, a druhý procestoval bezmála celý svět. Jenom polyglot Vrchlický, náruživý překladatel Shakespeara, byl lačný po jeho zážitcích z Anglie. Pak ovšem vynesl kulovou desítku, Dvořák ji přebil trumfovou osmičkou a Zeyer přidal krále. Vrchlický vynesl žaludské eso, Zeyer přebil trumfovým klukem, Vrchlický přihodil desítku. Dvořák se na něj jenom vyčítavě podíval, ale to už Zeyer sázel karty na stůl - trumf eso, trumfových deset, zelený král, červený král a všecko za mnou!
Překotný vývoj událostí švagra zřejmě zaskočil. Nato se Zeyer po právu dožadoval svých šesti krejcarů, tím přilil oleje do ohně, a plameny se záhy dostavily. Víte sám, jaký je Antonín divous a prchlivec. A když mu ještě ke všemu Sládek poťouchle radil, pokud neumí hrát karty, ať jde raději hrát na klavír, na ten že prohrát nelze, se slovy - české vlastence a německého Simrocka mi byl čert dlužen - práskl Antonín dveřmi a odebral se dubovou alejí směrem ku Třebsku.“

Holmes tiše seděl se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima, v pozici, která mohla komukoli nezasvěcenému symbolizovat vrchol lhostejnosti; já však jsem věděl, že je jen vnějším výrazem hlubokého zamyšlení.

„Jsou nějaké vyhlídky, že tu záhadu vyřešíte, pane Holmesi?“ otázala se hraběnka Kounicová s úzkostí v hlase.

„Och ano - ta záhada!“ trhl sebou a začal se pomalu vracet ke skutečnostem života. „Nu, bylo by absurdní, kdybych popíral, že jde o velice zamotaný případ, ale může mi už někdo konečně říci, kdo je k čertu Simrock? Už několikrát jsem na to jméno narazil.“

„Jakže, vy neznáte berlínského nakladatele Fritze Simrocka, který vydal Antonínovy Moravské dvojzpěvy a Slovanské tance?“ žasnul hrabě Kounic. „Od roku 1878 je švagrovým výhradním nakladatelem a de facto manažerem jeho úspěchu.“

„Čili, Dvořák je na něm finančně závislý,“ zamyslel se Holmes.

„Byl,“ opáčil Kounic. „Ani ne před měsícem, co začal švagr skládat tu novou symfonii, odmítl Simrock přistoupit na jeho honorářové požadavky a stěžoval si na špatný odbyt velkých skladeb. Přál si od něho raději nové Slovanské tance‚ u kterých si byl úspěchem jistý. Dvořák však stál na svém požadavku a napsal mu, že skladbu tedy raději vydá v londýnském nakladatelství Novello, Ewer & Co, na které mu nabídlo své služby za jeho pobytu v Anglii.“

„Nowella znám,“ ožil Holmes, „bratr tam často nakupuje notový materiál.“

„To pochopitelně Simrocka zaskočilo, a začal navrhovat osobní schůzku na neutrální půdě.“

„Ha!“ zbystřil detektiv. „Takže, zde je pes zakopán! Dávno zastávám zásadu, že maličkosti bývají zdaleka nejdůležitější. Nemohl byste se, drahý hrabě, rozpomenout ještě na nějaké maličkosti o panu Simrockovi?“

„Ale ovšem, ovšem, viďte má drahá,“ mrknul šibalsky na Josefinu, „beztoho nám ten šizuňk dávno leží v žaludku. České myšlení, potácí se stále mezi úsilím o uznání ve světě a hájením národního charakteru. Dvořák by se jistě mohl stát světově proslulým skladatelem, nikoli však diplomatem. Proto jsem mu pomohl napsat pro Simrocka dopis, ve kterém mimo jiné stálo:
Nepsati symfonií, velkých děl vokálních, vydati jen tu a tam snad několik písní, klavírních skladeb nebo tanců a nevím, všechno to jako umělec, který chce něco znamenati, nedovedu! Nebaví mě vymýšlet skladbičky pro slečinky k nerušenému trávení! Můžu a budu dělat jenom to, co mi nadělí Bůh! Vy si představujete komponování příliš lehké, lze přece teprve tehdy začít, když cítíte nadšení. I ta božská příroda potřebuje své diminuendo a morendo, aby se opět oživila a vzepnula ku velkému crescendu a dosáhla opět své síly a výše v mohutném ff!
Ano, vizte, milý příteli, tak na to pohlížím ze svého uměleckého stanoviska. Prosím, pomněte, že jsem chudý umělec a otec rodiny.
Jste-li teď rozhorlen, tak vězte, mám od firmy Novello větší nabídku. Myslím, že i když tak velká díla nepřinesou očekávaný materiální úspěch, může přijíti čas, který opět vše nahradí.
Škoda jen, že jsem nemohl vidět Simrockův výraz v obličeji, když ten dopis četl,“ mnul si hrabě ruce a v očích mu šelmovsky zablesklo, „ale pochybuji, že by si jej v tu chvíli kdokoli troufl označit za příčetný.“

„Dobrý bože, hrabě!“ vyskočil Holmes,“ při vší úctě k vaší vrozené bystrosti, nemohl jste se na ten dopis rozpomenout dříve?“

„No, víte, zrovna hrdý na tu potměšilost nejsem.“

„To nás ovšem staví do zcela jiné situace. Obávám se, že mistr Dvořák byl pod jakousi záminkou vylákán, a unesen hamižným nakladatelem MacSimrockem.“

„Jenom Simrockem, detektive,“ opravil jej hrabě.

„Jste si jistý, že není Skot?“

„Je to Němec jako das Holzscheit.“

„Dobrá. Tak tedy vypadá to,  že ten vizigót Simrock jej v nějaké tmavé, zatuchlé komůrce s rozladěným piánem nutí, aby mu složil pokračování Moravských dvojzpěvů a Slovanských tanců, které se pro řečeného škudlila staly zlatým dolem. Je totiž nabíledni, že skladbičky pro slečinky k nerušenému trávení, jak mistrovo pero, vedené vaší ctěnou rukou, vtipně poznamenává, se prodávají daleko lépe než symfonie a opery. Takže - neutrální půda, říkáte? Do kterých proslulých českých lázní je to z Německa nejblíže?“

„Do Karlových Varů!“ vykřikli téměř unisono oba manželé Kounicovi.

„To je cíl naší zítřejší cesty! Dnes večer si půjdeme brzy lehnout, Watsone, neboť předvídám, že nás zítra očekává perný den. A pane hrabě, mohl bych ráno počítat s vámi?“

„Raději počítejte beze mě, pane Holmesi. Takhle časně z rána mne na matematiku moc neužije. Já jsem spíš na to kafíčko a doutníček.“

„Měl jsem na mysli zapůjčení vašeho kočáru k cestě na nádraží. Slyšel jsem, že je velice rychlý.“

„Jako vítr.“

„Ale tažený je, doufám, koňmi! Žádný - char-volant!?“

„Co to? Začínáte vést divné řeči, detektive. Zdá se, že vám jde naše pivo k duhu!“

„Jakže, vy jste neslyšel o kočáru Skota George Pococka, poháněném větrem? Povoz byl tažen drakem a poháněn větrem, a řítil se krajinou rychlostí až třicet kilometrů za hodinu! Drobným nedostatkem ovšem bylo, že směr a tedy i cíl cesty stanovil vítr a nikoliv kočí, takže se cestující jen málokdy dostali do cíle.“

„Vy Angličané jste pozoruhodný národ,“ pokýval Kounic uznale hlavou, „máme se od vás mnoho co učit. Jak jsem tedy slíbil, za kuropění štolba zapřáhne do kočáru pár rychlých koní a hodí vás na nádraží.“

„Hodí?“

„Ach ano, to je takový drožkářský žargon. Měl bych si jej maličko osvojit, aby proletariát viděl, že to s ním myslím upřímně. To jsem vám přece také slíbil, ne? A hned zítra nabídnu Jeřábkovi tykání. A při nejbližším zasedání říšské rady navrhnu zavedení osmihodinové pracovní doby!“

„Jako bych slyšel mého souseda, nějakého Friedricha Engelse. Víte který to je, Watsone? Takový zarostlý, vousatý, chodí si ke mně půjčovat inkoust; jak mu předloni zemřel ten spolubydlící - pan Marx. Ajaj, toho vy vlastně znát nemůžete. Až se mi zastesklo po Londýně. No nic, je čas jít na kutě.“

Holmes se uchýlil do své ložnice, kde se ještě před spaním hodnou chvíli věnoval Józe.
Józa byla sice čiperná a zvídavá služebná, ale pochyboval jsem, že by mohla Holmesovi poskytnout informace, které ještě neznal.

Já jsem ulehnul se svým věrným druhem, revolverem Adams .450, neboť jsem cestou z bytu paní Dvořákové mezi služebnictvem zaslechl, že se v kraji objevuje jakýsi nelahozeveský řezník. Že by místní varianta Jacka Rozparovače? Usínal jsem s myšlenkou, že na to zítra musím upozornit Holmese.