Co ve Vás vyvolává?

tos namaloval ty?

kdepak

odhadla jsi to dost přesně šílko, z toho důvodu to tu pořád nechávám, i když mě už parkrát napadlo smazat to.... co jsi namalovala? :-)

No, nejvíc mě štve, že se mi to nevejde celé na monitor, takže s tím musím pořád jezdit :o( Jak šoupu směrem dolů, jen čekám, jestli dojdu až k jádru Země :o) No vážně, jak se to tam dole ztmavuje, mám z toho pocit, že to půjde pod zem.....až do středu......

víš co wqw...tahle upoutávka je pro mě hodně cenná....mluví o lidech...o naší jedinečnosti a rozdílnosti....o tom co máme za očima.... díky ti za tuhle lekci. a vlastně i za ten obrázek... člověk ho může nazvat kýčem nebo se jít mezi tu navlhlou mlhu a lístky projít.... a já?....jdu se převlíknout z urousanejch kalhot a zkusit něco namalovat....

Vyvolává ve mě nepříjemný pocit, že mám pomalou grafickou kartu, starý líný počítač a staré líné tělo. Přemýšlím o tom, že bych s tím měl něco udělat. Ano. Udělám. Nevím ještě sice co, ale udělám. Jdu tedy dělat :-)) Mimochodem, co je to krása. Je to cosi co nás zušlechťuje nebo zotročuje? Ledové jazyky zatím setrvávají na vozovce :-))

Jelen :-))))))

Hm :-) Léto, večer, po dešti, putování na konec duhy, slunce nízko, tráva posekaná, trochu píchá do zad. Poklad, o kterém se mi ani nesnilo.

Žral bych. To zelený.

Hezký

blééé, hnusný kýč... vyvolává ve mně obrácenou peristaltiku ;o) m.

Asi nic. Představy mám jen u abstraktních obrazů. Tohle je prostě... duha.

Taková vysněná pohádková duha, pod kterou se v trávě broučci probouzí...

Milování na konci duhy - no fakt, sli jsme hledat poklad a nasli jsme - sebe

nedosažitelný sny....

něco neurčitého, slovy neuchopitelného... sarkenka je tomu nejblíž... nebo spíš: sarkenčino "pohádko... neutíkej..." je jednou z mnoha částí...

vlastně vůbec nevím!!!!

mlhu

miliony stejnejch listů... šeptání: "koho se dotýká ta duha?" "mně ne - nás to zase minulo" "tamti mají štěstí" "podívej jak je hladí..." "proč se neskloní někdy k nám?" - aniž by kterýkoliv z nich tušil, že ti "hlazení" ji buď nevnímají, nebo ji vidí někde úplně jinde... tohle to ve mně vyvolává

..příroda je dokonalejší...

to, ze neumim Html..:-))))

Mám chuť vykročiť kdesi tam dozadu... len ísť... tam určite nájdem svoje otázky na moje odpovede...

Chce se mi čurat...

Vyvolává to ve mně posmutnění nad skutečností, že nikdy nebudu s tou, která se mi tolik líbí.

Dominik Filip: V limbu (z knihy Mezi skřítky - malé pohádkové horory, nakl. Olympia, 101 stran, 149 Kč) "Tak poslyš, za živa se lze do nebe dostat jedinou cestou, a to po duze. Lehko se tam nedostaneš, je to daleko, připrav se na delší cestu! Vezmi si proto s sebou zásoby. Duha jedním koncem, tím východním, spadá do velikého jezera a pije z něho vodu, která potom prší z oblak. K tomu jezeru se vyprav. Dobře uděláš, opatříš-li si lodičku, aby ses případně neutopil."

Tak teď jsem tu znova a vyvolává to ve mně silnou chuť na kafe. Což neni zas až tak divný - v tuhle dobu :-).

...nutkání zavřít tohle auditorium...;-))))))))) (nic ve zlým))))))

Co ve vás vyvolá, studentka dohola, namísto plamenu pláč šedejch kamenů....

Slovenský básnik Peter Gregor ma okrem iného zaujal vetou: „Ak chceš pochopiť krásu dúhy, musíš sa na ňu dívať zďaleka....“ Lebo zblízka sa tie farby strácajú, rozplývajú do hmly. Ináč toto - obrázok - je ako deň po potope, keď Boh na znak zmierenia s ľuďmi vynašiel dúhu. Umelec!

Na modrém pozadí duha vždy pohladí až dopije vláhu z listí - že už je čas zmizet zjistí

pohádko..neutíkej....

"Po modrém blankytu bělavé páry hynou" ani tak ne, ale nekonečnou radost z bytí a nesmírný údiv nad krásou a dokonalostí přírody. :)))

...hnutí Duha?