Výchova

... Zatváří se smutně, trochu kajícně, vypadá jako smutné roztomilé dítě, ke kterému má každý tendenci přijít a říct: „Tak už nebuď smutný, tady máš lízátko, tady máš čokoládku a běž si hrát s dětmi na houpačku. To nevadí, že jsi ukradl mamince peněženku, však ty se polepšíš a příště už to neuděláš, že?“ A on spokojeně  jde, má peněženku, lízátko i čokoládu, stačilo jen trochu natáhnout moldánky, ani brečet úplně nemusel.  Příště už bude vědět, jak na to, aby mu to prošlo...