ZVADLÁ RŮŽE

ZVADLÁ RŮŽE

Sedím v ponurém pokoji a koukám do ticha jen.

Mlčky přemýšlím snad je to jen zlý sen.

Venku tma už ovládla náš celý kraj,

stíny tiše panují tohle není ráj .

Průvan zhasnul svíčku, ne tvůj horký dech,

z té hrozné myšlenky jde mráz po zádech.

Záclona se pohla to láska odchází,

vidím ji jen mávnout, já jsem teď v nesnázích.

Na stole jsou sklenky kde víno bylo snad, teď rozlilo se po zemi,

tím porušilo řád.

I vosk stéká pomalu, na studenou zem, když dopadne tak zasyčí a ticho zbude jen.

Tam leží také dopis co ty si mi psal, vzals mi kousek srdce a šel si klidně dál.

Já sama tu trpím jsem láskou zklamaná,

v ruce tvůj dopis, číst v něm kdo mi sílu dá.

Píšeš: loučím se s tebou já měl tě vážně rád,

                             tys chtěla být semnou, ale není o co stát.

                             Já šel jsem jenom kolem, jen tak životem tvým,

tím ti chci dát sbohem, snad se rozloučím.

Tak neplač holka pro mě, já chtěl jsem jenom brát ,

však nestojím za nic, neumím mít rád.

Když dočtu hlavu do tmy zvedám, nemám sílu vstát, průchod hněvu nedám musím se s tím prát.

 Ta růže cos mi kdysi dal, už dávno uvadla,

                       ty jdeš s láskou zase dál, hrát kousek divadla.

                       Víš nech si svoji růži, já nechci ji už mít,

                        rači o věrné lásce budu jenom snít.