KDYŽ SE KLUK ZAMILUJE

KDYŽ SE KLUK ZAMILUJE

 

Najednou neví, proč myslí na tu holku, která ho vlastně strašně štve.

Proč ho ten hokej v televizi nebaví.

Kámoš volá, „jéééé super,“ ale pak se slyší

jak do telefonu říká, „ ty víš, mně se dnes nechce.“

Sleduje hodiny, proč?

No, protože za chvilku půjde kolem jeho domu.

 V duchu doufá, že dnes nezmění trasu.

Vždyť to je jedno, ne. Snaží se přesvědčit sám sebe.

Ale vlastně ani nechápe, proč se souká do kalhot a hledá

hřebínek s gelem na vlasy.

„Sakra, kde mi dal brácha tu voňavku.“

A brácha má vlastně hrozné štěstí, že není doma, protože by to pěkně slíznul.

Utíká dolů a dělá, že jde taky náhodou kolem.

Ale nebudu nic říkat, ať se ozve první ona. Nakazuje si.

Pak zase slyší sám sebe, jak se snaží navázat rozhovor.

„Ale nazdar co ty tady?“ A tváří se jako kdyby to nevěděl.

A ještě dodá korunku, „prosím tě, nevíš kolik je hodin?“

Přitom si ukazuje na své hodinky, které má na ruce.

Doma si potom všechno stokrát přehrává,

vyčítá a přemýšlí, jestli se moc nestrapnil, jestli nebyl červený.

A největší problém na světě je,

jak ji pozvat na rande a udělat ze sebe co nejmenšího blbce.

Vidí její tvář všude, najednou se jí žádná nevyrovná.

Nikdy nezažil větší štěstí, než když řekla, že na rande půjde.

Nemůže spát, "asi vliv měsíce." Namlouvá si.

Přitom je to tak prosté, prostě se nemůže dočkat.

Je vzrušený pomalu při vzpomínce na ni.

V práci to nejde, nezájem.  Šéf nadává.

Místo kam měl jet, kam ho šéf poslal, se najednou

cesta, ani neví jak, stočila k ní domů. Proč?

No musel ji přece vidět.

V květinářství už je jako doma a s prodavačkami si pomulu tyká.

Kámoši jdou stranou, oblečení se najednou vybírá pečlivěji.

Pomalu, ale jistě se z něho stává manekýn, jak je upravený.

Účes přece musí být dokonalý.

A voňavka, co mu dala máma k vánocům je najednou vlastně dobrá.

Jak to, proč? Když ji dostal, byla kritizována až to nebylo zdravé.

No, protože ona řekla, že prý hezky voní.

Mluví na něho jiní, ale neslyší.

Proč? Protože důležitější je sledovat její svůdné pohyby její gesta, její rty a laškovný úsměv.

Co kdyby se náhodou zrovna podívala a on to neviděl.

Unavený utahaný usíná, ale je mu dobře.

Už si zvykl i na příjemné mrazení a lechtání v břiše,

když ji uvidí a kterého tak hrozně na začátku štvalo.

A, že má divoké sny, které ho vrátily do dob puberty už vlastně ani nepřekvapuje.

Prostě zamilovanost, je mrcha krutá.

 

 

 

---