Můj kouzelný životopis

Jméno: Olivia de La Fontaine
Datum narození: 1.5. 1977
Místo narození: Francie-Paříž
Rodiče: Jean de La Fontaine a Dominique de Pisançon
Znamení: Býk
Rodiný stav: Zasnoubená
Snoubenecl:  François-Jean d'Andely
Děti: Syn Pierre a dcera Brigitte de La Fontaine
Zaměstnání: redaktorka Denního Věštce – zaměření na slavné osobnosti

Jmenuji se Olivia de La Fontaine a momentálně žiji v Londýně, i když mé rodné město je Paříž. Francii zbožňuji, ale kvůli mé práci tam jezdím bohužel jen o svátcích za rodiči. Měla bych však začít od začátku.
Narodila jsem se tedy v Paříži. Oba dva mí rodičové jsou kouzelníci, a tak jsem byla už od narození připravována na to, že jednou budu kouzelnice jako oni. Matka pracovala na ministerstvu kouzel v oddělení divize zvířat, osob a duchů, byla jsem za to na ni vždy pyšná. Otec pracoval jako učitel lektvarů v Krásnohůlkách.
Děctví jsem měla nádherné, připadala jsem si jako to nejšťastnější dítě na světě. Vše mé přání se obratem plnily a co více si dítě může přát?
V den mých jedenáctých narozenin jsme slavnostně a netrpělivě očekávali sovu s dopisem. Přesně na minutu přilétla krásná sova pálená i s dopisem v zobáku, pamatuji si to jako by to bylo včera. Slavnostně mi bylo oznámeno, že jsem přijata a očekávána v kouzelnické dívčí škole, zvané Krásnohůlky.
1. září už jsem přešlapovala celá natěšená ve Vlnité ulici, je to ulice přístupná pouze pro kouzelníky. Dostanete se tam přes hospůdku u veselého Elfa, kterou také vidí jenom kouzelníci a která stojí přesně uprostřed ulice Avenue de la Grande Armée, která vede od Vítězného oblouku.
Ve Vlnité ulici přistál přesně ve 12:00, na speciálně vyhraněném místě, Krásnohůlský kočár tažený těmi nejnádhernějšími hranostaji. Obyčejný mudla by nevěřil, že se tolik dívek vejde do tak malého kočáru, ale díky jednoduchému kouzlu se tam všichni snadno vešli. Letěly jsme před nádherné pahorky Francie až na pozemky Krásnohůlek. Byl to nádherný hrad, největší, který jsem v životě viděla. Na každé věžičce, a že jich bylo snad tisíc, plápolala vlajka se znakem Krásnohůlek, zbarvená do světle fialové. Hrad na první pohled působil ladně, přepychově a útulně zároveň. Vždy mi dodával pocit bezpečí.
Následujících sedm let jsem se věnovala převážně studiu. Učitelé si mě oblíbili a já měla skvělý prospěch, přiznávám až na bylinkářství, to mi nějak nelezlo do hlavy. Po dokončení školy jsem okamžitě žádala o práci v redakci Denního Věštce. Poslední tři roky jsi si nechávala posílat každé vydání těchto novin a mým snem bylo stát se jeho součástí. Po týdnu mi přišla odpověď s přijetím. Sice jsem se musela přestěhovat do Londýna, ale ta práce za to stála.
Ze začátků, jako pomocnice a nosička máslových ležáků, jsem se dopracovala na právoplatnou redaktorku. Dodnes se zabývám slavnými osobnostmi. Sice je mi konkurentkou Rita Holoubková, ale lidé někdy ocení mé spíše pravdivé články, než její drby a fámy.
V redakci jsem se také seznámila se svým nynějším snoubencem. François pracuje jako fotograf a byla to láska na první pohled nebo spíše na první fotku. I když máme již pětiletou dceru Brigitte a dvouletého syna Pierra, teprve nedávno mě François požádal o ruku. On je totiž strašně stydlivý, ale vlastně to na něm tak miluji. Je tak roztomilý, když mi říká, že mě miluje a strašlivě se u toho červená. Vím, že s ním budu navždy šťastná…
K mému dosavadnímu životu je to snad vše a do budoucna? Čeká mě nádherná svatba ve francouzském stylu. Poté mi bude ke štěstí stačit pracovat v příjemné společnosti dokud nebudu muset jít do důchodu, a poté se vrátit do rodné Paříže a v klidu dožít v blízkosti mé rodiny.