Zamčeným domem zní pomalé kroky,
jen černá kočka už nemá proč žít,
slunce sem nesvítí po celé roky,
jen vzlyky kočičí ruší ten klid.
Dříve se stavěla na odiv světu,
dnes tu jen do oken smršť kapek buší,
bílá srst na tlapkách, krku i hřbetu,
přesto je černá - černá svou duší.
Zatímco zahrada letní déšť polyká,
stočená v klubíčku usne ta kočka,
sní jen sen, či někdo opravdu odmyká?
"Čičí, kočičko moje..."
A přece jen se pohlazení dočká...
Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČerná kočka
27. 04. 2010
10
8
1227