10 minut v životě chlapa

Ticho. 
Vterinova raficka se muze zblaznit, leti dokola jako silena.
Samota.
Tlukot srdce v tom tichu zni jak supeni parni lokomotivy.
Cekam.
Sedim na nemozne tvrde lavicce a doufam, ze prijde.
Doufam v neuskutecnitelne.
Minuty leti.
Nadeje umira posledni, musi prijit... Boze at prijde, prosim...
Bez odpovedi.
Zivim nadeji sebeklamem. Ptam se ho i kdyz vim ze Buh je mrtev a pokud je Buh mrtvy, nezemrela s nim nadeje?
Saham do kapsy a vyndavam cigaretu...
Je tma. Zaviram Word, divam se na hodiny. Devet.
Dva takty dvou valcu.
Jsou daleko. Ale stejne vim, kde se jejich staccato zastavi...
Nadeje zmizela jako kour z mych plic. Posledni rakovinny nadech a tmou leti svetluska vyslana z mych prstu.
Sluchatka s patricne depresivni hudbou vyhravaji Requiem za sen. Jak prihodne.
Srdce tluce, bolesti v nem chce puknout. Telem zmita bezmoc, na patre sucho. Zpocene dlane marne se sviraji v pest.
Co je to nadeje? Naivni troufalost zamilovaneho blazna? Touha zavrit oci a polibit tu, jez nevedomky vzala muj klid? To bude ono.
Snad. Ale co je to touha jednoho blazna, ktery miluje a neni milovan...
V dali jeji silueta, srdce se snazi vyskocit z hrudi, oci ostri v tme, lampa sviti z daleka a preci vim. Ale proc tam ziram...
Mrazeni v zadech, mravenci v nohou, krev mi za chvili zacne strikat usima, krevni tlak leti vstric infarktovemu deliriu...
Mozek se bouri, zaplavuje jej panika a bezmoc...
Tam mam byt preci ja...
Zlomeny chlap...
Letity motor zasteka do tmy. Zase to proklete staccato...
Jsem treti a to je dav...
Otacim se a odchazim. Nechci aby mne videli. Ulice osirela a ja v ni.
Jdu si sednout. Plamen zapalovace osviti oblicej. Chvili nic nevidim. Jsem slepy ale porad citim teplo Prometheova daru lidem.
Znovu otviram word...
Sedim sam ve tme, kourim a pripadam si jako odsouzenec na smrt. V tom momente prijemna predstava. Vecny klid...
Mysl je zaneprazdnena chuti polibku, ktere mi daly jeji rty... Dnes zhorkly, jsou trpke, horkosladke, jemne i hrube. Prokousnuty ret. Ne, po krvi nechutnaly...
Nevim,
Zarlim, zavidim, doufam i zoufam, jsem tom az po usi a sam.
Too much love will kill you. Diky Freddie, to jsem vazne potreboval slyset, jako bych ted nebyl po krk ve svym hnoji...
Jeste jednou potahnu a zapaluju novou...
Neda se svitit kamarade...
Afrodite...
Rozprostrene vlny svetlych vlasu na polstari. Morska pena zachycena na pobrezi jejiho cela. Privrene oci, ktere svoji barvou odrazi tlumene svetlo svicek. More. Takovou barvu maji jeji oci. Modrou, zelenou i ocelove sedou. I slane dokazou byt, kdyz jim nekdo ublizi...
Odhalena sije nesouci tu okazalou ale ne pysnou krasu, svadi k polibku.
Jen stojim jak sloup. Je nadherna. Ona, dcera reckych bohu...
Vsechnu krasu jejiho bozskeho tela prikryva tenka deka, tak nadherne mekka, tepla a obla. Bila uzka ramena pozvedaji ruce a zvou mne jako Sireny zbloudileho namornika...
Provokativni pohnuti nohou odhaluje bilou kuzi boku. Vi, ze je nadherna, odhaluje sva tajemstvi jako whisky.
Kazdy pohyb je klidny ale tresouci se ruce ji prozrazuji...
Odevzdavam se ji a ona mne.
Vasen pohlcuje rty a jitri fantazii. Krev vre a bouri. Stud, moralka, ty nepotrebne veci, leti do kouta...
Propletena tela jako klubko hadu, bila kuze zbrocena vasni zari ve svitu svicek...
Tak tajemne, nezne a pritom silne.
Afrodite...
Citim ji a ona mne, objeti stehen, vzepjeti sije, prohnuta zada, zastreny pohled...
Bohyne...
Jemny nezny polibek na rty...
Ticho.
Tuli se ke mne. Mlci. Divam se na ni a vim ze ji miluji. Schovavam ji do naruci . Je jen ma. Chce neco rict, polibek ji umlcel. Vi... Tak mlada, tak krasna a tak chytra...
Ma bohyne, tak mekka, cista, zranitelna a nadherna ve sve ryzi nahote je tu se mnou... Diky Bohove...
Spi...
Jemne se vypletam z jejich pazi, nechci ji vzbudit... Divam se z okna, cele mesto spi. Lampa pred domem se brani naletum mur. Otviram okno. Kourim...
Kolikatou uz?
Usinam s vuni jejich vlasu... Jeji pravidelne dech mne uklidnuje a dava pocit bezpeci. Tady jsem doma, kdekoliv je ona, jsem v bezpeci.
Ty stary blazne...
Buh je mrtvy a nadeje zemrela s nim...
Citim na rtech sul... Brecim...
Pry to pomaha...
Jsem napul bledy a napul jeste v nocni pauze... Diky Jarku. To jsem potreboval slyset...
Vino pomaha zapomenout, bylo pro nas dva . Porezana ruka. Drobny stripek z rozmacknute sklenice v kapse.
Bez prekvapeni. Vino neni prekvapeni.
Unaven bytim, unaven existenci pozoruji krev, jak se na bunde od kombinezy misi s vinem a slzami...
Cigareta...
Kourim a sleduji modry dym, kterak se rozpousti...
Tak jako ja, ohlodan na kost...
Miluji Te... Vykrik do tmy v me hlave, jako ozvena zni odpoved.
"Ja vim..."
Zaviram word a chci ve vterine zemrit...
Ticho, skelne oci, nepritomny pohled... Dopijim zbytky vina z lahve. Kaslu na dekorum.
Vteriny bezi. Utekole jich presne 600...
Afrodite a jeji usmev zmizela...
Osamel jsem sam v sobe...