UKOLÉBAVKA PRO SUZANNE

Dveře jsou v přítmí a stěží chrání
iluzi teplého domova.
Je hodina mezi psem a vlkem,
kdy všechno se začíná od znova.

Bdí sama s další knihou rozečtenou
a naslouchá šibřinkám vzpomínek.
Za Grenoblem rozkvétá levandule,
zde v zahradě jen modrý barvínek.

Ta okna jsou bezedné chrliče tmy,
kraj pod sněhem trne a sotva dýchá.
Co vyhlížíš, Suzanne, šanson poslední
když doznívá v petrkovský dům ticha?

V krajky záclon jak do třpytných čeřenů
snáší výjevy tušené v úzkostech.
Z jejich pablesků tká svoje nokturna.
Bdí básnířka, bdí s rukou na ústech.

Prvním paprskem do oken nahlíží
anděl svítání v perutích z opálu.
Kéž spánku samaritán milostný
ji zkonejší jak slova misálu.

Spi, Suzanne! V šerosvitu pokoje
kdos otočil další list kalendáře.
Spi, Suzanne! A snítku svých vzpomínek
vlož ve snu s levandulí do herbáře.