noční icq

osamělé duše
co pláčou si na ramenou
co zbývá?
snad je ti co chceme nejsou tu
konstatovat suše
upít cit

a žít v temných pokojích
s myšlenkami z oceli
a duší v olověném hávu

jednou možná skončí spolu naše dva
hledající pohledy

smutná těla
a duše oloupané na dřeň
není to láska
ani nutnost
jen tiché společné ach
za blízkost co se jiným dává
náladová víla
co jen rozdává podle
oka ale neprodává

za hradbou sklenic
smutní milenci
smějící se bez úsměvu
sami ale spolu přeci
 

cítím slova
jako vlaštovky
co letem svým
duši pozvednou
leč nezachrání
neb život náš
není idilou z luk a strání
prohřátých sluncem a třešněmi, rty

jsi to jen ty a jen já
prostě my
přesmutní opilci nedělní noci
spolu slovy
bez naděje. bez pomoci
 
prsty na klávesnici
ptají se, jsi tam? jsi?
zoufale prázdně neb
v pouštích naši duše
jen vítr a písečné abrazivo
ledoví psi

a tak volám, zpívám, písně v textu
konejším křísím cosi
co není živé, jen v mysli mojí
prostý citu, prostý sexu

paradoxy slov jak monzuny mořeplavcům
plachty nadouvají