V jícnu bezzubého slunce I..

Slyším,

v zrcadle nářků

bloudit pomatené ráno.

Kladivem dutějším

než pocit viny

buší mi ve spáncích.

Noc harfy připlouvá

ke zraněným klávesám.

Jsem sám.

     ____

Vrážím ruku skrz zlé zrcadlo -

k ženě- harfě pospíchám.

Dupajíc patama po klávesách,

rodím se v partesách.

Je slyšet sluneční píseň,

je vidět další les

a z pokoje voní čaj...