Nomád

Zkurvený americký klišé, zkurvenej západ slunce, teď už mi chybí akorát dlouhonohá bloncka za zády.  Jen nebejt starej jak čas sám.
Křičící orel nade mnou... To mne snad natáčej do reklamy na Visa kartu, ne?  
Sjezd... Konečně sjezd. 300 kilaků v kuse po ty podělaný dálnici.  
Servírka ma pěkný kozy, slušel by jí tam...  
"Jo, dam si kafe a když budes v tom, hoď po mně něco k jídlu. Jo, třeba ty vejce"!  
Zkurvenej pisek mezi prstama u nohou.
Proč ja? Proč kurva já? Blbej dotaz... Sejmout vlastní ženskou když se mu kurví s jinym byla prdel... Ale ne pro klub.

 I bez tohohle průseru sme byli po krk ve sračkách.  
Žvejkam divnou směs tuhejch studenejch vajec, černýho kafe, studenýho, jak jinak a okoralýho chleba...  
Maják a siréna vždycky věští průser...  
Sem tady v tom ošuntělym motelu sám, pochybuju ze ta servírka, co má tak krásnou prdelku, ma voplítačky... Spíš šoustá nějakýho místního poldu a dala jim echo...  
Viděla mý barvy...  
Jsou ješte daleko, to stiham, mám čas...  
Záblesk, rána...

Cinknutí nábojnice o zem zní jak klekání.
Kozy sebou pleskly o podlahu... Hm... Nebyly tak velky, když jsou teď jak rosol...  
Jdu ven.
Zase to zkurvený horko, vlezlej písek a trní...  
Fešný oblečky chlapcí...  
Škoda.  
Asi jim deti umřou hlady. Fotrové s davkou olova sou vhodny leda do sběru nebo jako tyče do reaktoru... 

Jsem  sám... Já a  to zasraný slunce... Jako Nomád...  
Jsem sám a sám přijdu o život.  
Život jsou barvy na zádech...