Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdytep
06. 05. 2010
3
8
1301
Autor
DemonN
Nemluvňata si půlí tvář dlaněmi matek
jak světci co si hrají na proroky
Zas sněží v mezistromí
a z nás jsou pozůstalí po živých...
Kdysi jsme odmítli stát v řadě
a dny lámeme jak špejle od cukrové vaty
v nezřídku je opíráme o šelest písku
a luhujem jak vyčpělý čaj
Teď zkoušíme vykousat srdce do jablka
a pomáháme si tupým nožem
v okamžiku věříme na tep v prožraným ohryzku
a stínujem lži do úsměvu Mony Lisy
Potom věštíme z vnitřností vzpomínek
a předstíráme že se nic nestalo
v prostořeči citů hrajeme svůj part
a závidíme bezzubé paní slizkou hostii
Invalidní lásky si rovnají city do komínku
a cucají knoflíky po těch co neodešli
Zas mrholí v přízemí
a z nás jsou zesnulí po mrtvých.
8 názorů
...slova
co vléval jeden jednou stříbrem do jizev
zůstanou vryty do paměti
zřítila se spousta náhod
do propasti bezedné
střípek někdy zůstane
jen maličký
a v koutku duše
ale je rád, že vůbec byl
a je...
...
....možná někdy v papíře...co hoří, když se nikdo nedívá...jsem první i poslední jezuita svých slov, co se jen tak vyskytnou a zůstanou zapomenuta...:)))...uvidíme