Citová bouře...

Citová bouře žene se krajinou,
burácí hrom až hrůza,
minus a plus bylo tou příčinou,
mysl mou objala múza.

Blesk udeřil z čistého nebe,
jiskra a mysl má v plamenech hoří,
přesto mě po těle zebe,
člověk se napětím boří.

Oblékám básnickou zbroj,
hasím ten žár za pomoci básně,
múza mi poskytla zdroj,
rozum se taví v cit, je mi krásně.

Nad hlavou čistá obloha,
oheň byl pán teď, je sluha,
jemně jen mrholí od boha,
z myšlenek barevná duha.