Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMokrá freska (Šepot Virginie Woolfovej)
Výběr: tóru.u
07. 05. 2010
7
3
1136
Autor
HV
...
Voda sa zrkadlí predo mnou
ako kov, s ktorým si musím porozumieť, neroztápa sa,
stále mrazivo mlčí na citlivej koži svetla,
hmota sa rúti do seba, v žeravých zábleskoch planie
jej všadeprítomný dych
a iba nárek pulzuje v ústach
rozďavených do šírej nemožnosti slova.
Lem jeho plášťa je na dotyk večný –
je čas
naučiť sa načúvať slabému prízemnému vetru,
priložiť ucho ku hladine nič netušiacej vody
a čakať, kým dopadne prvý šedivý hlas
vytrhnutý z priestoru nad bytím.
Prechádzam rukou po hrebeni tých vĺn,
vidím otvorené nebo obohnané vysokým múrom,
tuším zmysel každého pohybu viečkom:
Pozri,
významy sa strácajú v šerosvite, do ktorého vpisujeme
svoju neistú chôdzu, farba pozvoľna zaschýna,
jej vôňu je cítiť po každom kroku menej a menej,
je isté,
že ak vložím do škáry v tom múre čo i len jednu prázdnu vetu,
uvoľní sa kdesi na jeho opačnej strane studený kameň
a vypadne priamo do otrčenej dlane Boha.
3 názory
Tak nějak jako Norsko. Celá ta báseň evokuje mnoho obrazů a pocitů, celková metafora se mi líbí strašně moc, ale s Bohem nesouhlasím, přesto ten konec akceptuju. Tip*