O počátku

O počátku

 

Dýchá na mně,

                   cítím jeho přítomnost

                                           a jeho dlouhé ruce,

s prosbou k nebi vztažené

                                             tak, že dotýká se ho

a perspektiv obzoru.

 

A měsíc se převaluje po obloze,

                                              jak seschlá šunka,

a hvězdy nejsou o moc lepší.

 

A často se propadá do sebe,

                                               bojí se promluvit,

a zatajuje slova,

 

a stíny tančí v šeru,

                              slunce explodovalo,

a podzim se dotýká bezprostředních duší.

 

Také cestuje do krajin

                              o kterých jsme nemluvili,

do krajin mlčení,

                               do krajin škrábavých,

a zeptám se tě,

                                poznáváš cizincovu ruku?

 

                

 

---