Pondělní II.

I.

Bořím se do svazků suchých květů
a roztírám prsty barvy po podlaze
skáču do nich, cákám, křičím

svět, ve kterém žijeme, není černobílý
je jen trochu vybledlý

zapouštím všechna svá spektra
do stromů a do duh
sama v nekonečné průchozí místnosti
měním sklo v sochy
a ticho v papírová křídla

odlétají
stejně jako já
z tvého Encelada
propíchaného rampouchy

a zelená mlha se rozlévá
placatým obzorem v mojí hlavě
a žílách a korytech od řek
a plicích

měla bych přestat sedávat před katedrou výtvarné výchovy

II.

Tři papíroví psi
rvou mé údy
a masožravé rostliny
ohlodávají prsty

nastoupila jsem do výtahu
a on mi roztřískal hlavu
jak sebou házel
nahoru a dolů

skrz můj nos prorůstají muškáty
krmí se sliznicí
zduřelou věčně chronickou rýmou
upím

a jako bych nikdy neexistovala
a nepsala tenhle blábol, žvást a brak
jako bych nikdy nebyla

ticho -

-
 

III.

Ano, pojmenovala jsem to dítě Ticho.
Přece jenom bylo z půlky tvoje.

Hrávali jsme spolu na smyčky hlasů
a cykly zvuků

a škatulata se slovy.

I slabika -

písmeno -