POOTEVŘENÁ SKŘÍŇ

Dveře vrzly povědomý zvuk … svůj

bezděčně do domu vsunul se stesk

na plyšový koberec s lysinou kroků

lehám tělo do peřin bez tebe nevonících

zaspat v očích snímky z dávnověku

fosílie vzpomínek smetené do kouta

na jednu hromadu s kačenkou na provázku

starý divan s čnícím pérem

vzpomínky na lásky

na komodě nezavřený dýván

s vytrženou první stránkou za obřízku

vyseděné radovánky

láhev s vypuštěným Džinem a zbytky přání

které nikdy nikdo

jen vybílené kosti visící z ramímek

pootevřené skříně v předpokoji hostí

a rám

rám zrcadla s tvým odrazem ve svícnu s oharky knotů

opony závěsů ztěžklých danou dobou

krásného milování

kukačky bez hodin bijí do zvonů poslední čas

kalendář stržený třináctého

den zažloutl a zavál ho prach ach

bota z daleké cesty s šoupanci na patách

na skobě v podkroví

když jsem měl rád

konvice

sušenka kterous´ tak ráda k večernímu čaji

než rokenrol klavírem odvál tvůj hlas

i obraz dědečka s pozadím dávno v háji

mává jen vzpomínky na žitný klas

v polích za stavením remízky koroptví