Vzdálenému

Jak vzdálený jsi,

i když nás hory dělí

já cítím, že jsi vedle mne,

že spojují nás nitky tajemné

a pojily nás vlastně život celý

Když osamocen, v tichém snění,

tvá  touha jména ani cíle neměla, netušils,

že vzpomínka moje nesmělá

na srdce klepe ti a prosí za vpuštění.

A ty jsi otevřel -nevěděl´s ani komu

své srdce vzpomínce, jež vnikla jako dým

a provanula celým bytím tvým

a vrátila se ke mně domů