Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStromová
16. 05. 2010
17
24
2638
Autor
Garay
Vysochals strom
přemoudrý pane
A vzduch chutnal
hořkým stéblem
pampelišky
Ztěžklý byl
až běda
Budu ti chybět
až jedno odpoledne
zmizím?
Zůstanou jen
obrysy
a mělký důlek
na polštáři
A pak ani to
Ptáš se proč?
Proč ne?
Chci se nechat
hladit
jemnými dlaněmi
tvého stromu
A to vyžaduje
stát se vílou
plnou invencí
a navíc cizí
(neumím být nevěrná)
Nedívej se na mne
tím svým staronovým
pohledem štěněte
Tys sám
vysochal ten strom
24 názorů
Garay,
je to především tvá báseň a proto se drž svého přesvědčení, myslím si však jako pohled zvenčí, že je to čistší i hezčí bez toho, už třeba proto, že to spoléhá na čenářovu vnímavost, a určitě se neztrácí smysl básně.
Ptáš se proč?
Proč ne?
Chci se nechat
hladit
a to vyžaduje
stát se vílou
plnou invencí
a navíc cizí
(neumím být nevěrná)
Nu dobře, zkusila jsem vystříhnout pampelišky (mimochodem ochutnal jsi někdy pampelišku - chutná hořce jako srpnové odpoledne). Vážně to znělo úderněji ... Pak jsem chtěla vystříhnout dlaně listí, jenže kdo bude hladit hlavní hrdinku? A proč tedy bude opouštět "sochaře"... Tady se najednou ztrácí význam básně.
Ok. Chci vyhodit strom.... Ale to je holý nesmysl. Na stromě to leží a běží (vysí). Jmenuje se Stromová. Touží kvůli němu opustit svého "muže"... Který je sám zdůrazněn (nakonci) de facto jako viník celé té nevěry (což je metafora této básně). Uf.
Předně chci poděkovat za tvou návštěvu u mé sbírky a rád oplácím. Přečetl jsem si tvých posledních šest básní, tato se mi zdá nejlepší a proto se u ní zastavím.
Obecně se o tvém psaní dá říct, že nepostrádá věrohodnost, emoce jsou zřetelné, nejsou přehnané, mají výraznou ženskou polohu, což ovšem ne vždy takováto vyhraněnost působí přesvědčivě alespoň na mužského čtenáře.
Dalším kladem je, že používáš stručný jazyk, někdy však přesycený silnými výrazy jako je srdce, apod., ale není to zase tak zlé.
Dobře působí i jazyk jakéhosi vnitřního dialogu, kdy oslovuješ svého hrdinu a jakoby mu odpovídáš.
V této konkrétní pro mne hezké básni bych vzal vše, až na veršíky či slova ...pampelišky... a ...jemnými dlaněmi tvého stromu...
Ty pampelišky jsou navíc, je to jakoby dokecané pro hloupé, v druhém verši obdobně, poněvadž jednak o stromu hovoříš v úvodu a na konci, jednak hladíme zpravidla jemně a dlaněmi. Zkus si tyto své verše představit bez těchto nánosů a uvidíš, že ti budou znít ještě důrazněji a čistěji.
nonamebeast
17. 05. 2010
Děkuji, to byla po dlohé době skutečně "promyšlená" báseň. Taková ta, se kterou se mazlíte a pipláte. Snad to umím i líp, ale myslím, že není marná. Tak děkuju.
aleš-novák
17. 05. 2010
... vysochal ten strom
nádherné obraty
miluji a libuji si též ve staročeštině
a v podobných věcičkách
...lehce plynoucí ...vyřčené v pár slůvkách mnohé ..tím málem a přitom vše...podstatné... ..líbí..*