Tři malíři

Tři malíři

Kdyby se mé já mohlo proměnit v obraz, přála bych si, aby mě tvořili tři malíři.

       První z nich, snílek s očima okouzlenýma světlem, by namaloval mou duši jako vodní hladinu zčeřenou vánkem, jako hru stínů v koruně jabloně, jako ojíněnou pavučinu. Jeho paleta by laskala pastelovými tóny a umělcovy ruce by se podobaly trpělivým dlaním staré krajkářky. Nakonec by mé duši namaloval květinu Lásky, křehkou, s orosenými okvětními plátky, záhadnou a něžnou. Miluj a odpouštěj.                                                         

       Druhý malíř, ten se srdcem statečného lučištníka a roztoulanou, svobodnou myslí divokého hřebce z náhorních planin, by mu do díla vnesl oheň a touhu a sílu, v rychlých výrazných tazích by vznikala zářivá abstrakce, namaloval by mi polední slunce a pole vlčích máků, hučící peřeje a tanečnici samby s vášnivýma očima. Nikdy se nevzdávej a bojuj, řekl by svým dílem.

       Pak by skromně přistoupil třetí malíř, starý pán s hřejivým úsměvem ve tváři, a obyčejnou tužkou by mi namaloval dvě spojené dlaně, starou lípu, kočku spící na zápraží a usměvavou tvář. Nezapomeň se dívat kolem sebe, vzkázala by mi kresba a jeho oči by dodaly:Neztrať se nikdy sama sobě a nezapomeň, jak voní les a řeka…