ON a ZKLAMANÁ

                                                                            ON a ZKLAMANÁ

Mám zavřené oči, ale přesto ho vidím před sebou.
Jeho tvář jeho gesta jeho ústa, když se na mě směje.

Znám ho nazpaměť.
Znám jeho reakce jak se zachová a co řekne.
Je trpělivý, když nepochopím, je zodpovědný, když potřebuji je upřímný a neumí lhát.
Jeho slovo je slovo muže, nikdy nezklame, nikdy nezradí.
Vidím jak si pokaždé rukou prohrábne vlasy, když neví jak dál.
Jedním slovem, je úžasný.
Miluji ho.
Vždycky, když tuhle větu vyslovím vybaví se mi co to vlastně znamená : jsi celý můj svět,
bez tebe by život neměl smysl.

Je krásné tohle slyšet od někoho na kom vám opravdu záleží.
Tohle všechno vidím, i když mé víčka jsou zavřené.

Myšlenky na něho a jeho blízkost mě unáší pryč, i když vím, že je vedle mě.
Teď nemusím se bát, protože je tady semnou.  

Chrání mě a hlídá je všude kde jsem já.
Má o mně strach jako já o něho.
V jeho tváři vidím starostlivou vrásku, když jsem smutná.

A však obličej se mu rozzáří radostí, když vidí, že se směji.
Ležíme v trávě a vlasy mu neposedně čechrá vítr.

Vedle jeho mužného těla se já úplně ztrácím.
Oči v barvě karamelek mě neustále sledují.
Začal mě hladit ve vlasech tak jemně a lehce.

Je to jen nepatrný dotek, ale já ho i přesto cítím a vnímám.

Mám nepřekonatelnou chuť ho políbit.

On to dobře ví.
Sklání se ke mně a jeho rty se chystají k polibku.

 Cítím teplo jeho dechu.
Mé tělo se chvěje touhou.

Nemůžu se nabažit toho pocitu, že za malý okamžik se jeho rty dotknou mích a my splyneme v jedno.
Pootvírám ústa a jdu mu vstříc.

Chci se ho dotknout a svírat jeho dlaň.
Natáhnu ruku a on to pochopí. Jako vždy přečte mou myšlenku dřív než jí dám ty správné slova a mé ústa ji vysloví.
Dívá se mi do očí a čte v nich nedočkavost.
A je tu ta chvíle kdy se propletou naše prsty a rty splynou v jedno.
Ruce se dotkly.
Ale co to, jeho dlaň chladí je přímo studená jako led.
Vyděšeně otvírám oči, abych se podívala co se stalo.

Ostrost slunce mě na chvíli oslepí.

Když se rozkoukám vidím, že on tam není, není a nebyl.
Uvědomím si, že mé vlasy nehladí jemně on - to jen vítr si s nimi hraje.
Že se neblíží vytoužený polibek - to jen paprsky slunce hřejí mé rty - ne jeho dech.
A ta chladná dlaň?
No, dlaň není mého milovaného - to se jen má ruka dotkla stínu na chladné kamenné zítky vedle mě.
Všechno kolem se mi zamlží možná i slza ukápla, když dívám se kolem sebe.
A smutně mezi ležícími lidmi tam hledám marně také tebe.
Už nedočkám se lásky byl to pouhý sen.
Už nemůžu jít zpátky a vrátit onen den.