CO JSEM DĚLALA ŠPATNĚ?

Co jsem dělala špatně?

„Nechápu o co ti jde.“ Byly tvoje poslední slova, když jsem tě prosila, abys mi dal ještě šanci.

Vlastně ani nevím proč já prosila tebe, když ty jsi byl na vině.

Jasně vím, jako bych tě slyšela říkat, „ vždycky je vina na obou stranách.“ 

Ano, asi ano.

 Akorát pořád nemůžu přijít na to co jsem dělala špatně.

Měl si všechno, co jsem ti jen mohla dát.

Je mi ze sebe zle.

Ne, je mi zle z tebe.

Nedokážu tě nenávidět,  i když tak strašně chci.

Ale vždy, když tě jen malinko zahlédnu cítím v sobě tolik lásky, že mám někdy pocit jako by mně mělo prasknout srdce jak se to v něm míchá s bolestí.

Tak moc si zase přeji, abys mě objal.

Tenkrát si nečekal, že přijedu dřív. A je pravda, že teď i lituji, že jsem dřív opravdu přijela.

Byl to hrozný pohled, ty a ona.

Chtěla jsem křičet, ale oněměla jsem, chtěla jsem utéct, ale zdřevěněly mi nohy, chtěla jsem všechno jen ne žít.

Polárková zmrzlina, kterou si měl rád se mi roztékala po prstech a já cítila jak studí.

Na chvíli byla naším symbolem lásky. 

Její chlad bylo tvoje srdce a její rozteklé kapky byly moje slzy.

Z překvapení mě vytrhl tvůj pohrdavý hlas. „Co tady děláš tak brzo, co chceš, vypadni.“

Ani trochu si se nestyděl.

A najednou to šlo, křičela jsem a pak utíkala pryč.

Tenkrát jsem chtěla umřít, ale teď chci, abys umřel ty.

Jsem zlá? Asi ano. Jsem sobecká? Asi ano.

Ale nejsem bez srdce, které jsi mi pošlapal.

Raději bych plakala kvůli tvé smrti než  z žalu, že jsi s jinou.

A víš co, nechci, aby si umřel.

Užij si to do sytosti, však ono se ti to vrátí. Je to moje zbožné přání.

Ovšem sama už dopředu dobře vím, že takovým jako jsi ty všechno projde.

Ale já už jsem teď aspoň přišla na to co jsem dělala špatně.

Příliš jsem tě milovala.