.unknown princess.

Šel jsem do města vyřídit si takový ty věci, však víte. Na poště mi jedna paní našeptala do ucha, jestli bych nemoh jít ven se podívat na jejího psa, jestli tam je. Stála ve frontě a asi o něj měla strach. Řekl jsem, že ne. Pak, když jsem jel tramvají, nastoupily dvě starší ženy. Jedna se na mě podívala a: „Chlapeček nás pustí.“ Zůstal jsem sedět. Nejsem chlapeček a za mnou bylo volno.
Byl to prostě blbej den, protože když jsem v potravinách chtěl platit, zjistil jsem, že nemám peněženku. Museli mi ji ukrást zrovna tam, poněvadž předtím jsem ji pořád ještě měl. Byl jsem hrozně deprimovanej. Šel jsem domů a nějakej kluk mi kop mičudu. Normálně bych si s ním zakopal, jenže jak jsem byl tak příšerně deprimovanej, chyt jsem ten míč a nakop ho tak, že zmizel za vysokou cihlovou zdí. Ten kluk se na mě kouk a pak utíkal k tý stěně a stál tam a brečel. Nakonec jsem šel za ním a přelez tu zeď, jenže tam byl nějakej strašně starej pán s holí a vlčákem a řval na mě, jak si to představuju a pořád že toho psa pustí. Rychle jsem vzal ten míč a hodil ho zpátky. Než jsem se přehoupl, uslyšel jsem skřípění brzd. Nějaký auto ujíždělo pryč a ten kluk tam ležel a držel se za nohu, míč kousek od něj. Z hlavy mu teklo plno krve a on byl úplně ticho. Vzal jsem ho do náruče, tu jeho hlavu jsem měl na hrudníku a cítil teplou krev, která se na mě valila. On držel ten míč a šli jsme k němu domů. Nakonec to nebylo nic hroznýho. Jeho táta byl doktor a moc mi děkovali. Vůbec mě nepodezírali nebo tak a ta maminka mi chtěla vyprat triko. Řekl jsem, že to nevadí, že to triko je stejně starý, tomu klukovi ať se drží a šel jsem. Pěšky, protože se mi nechtělo s lidma autobusem. Doma jsem našel máti, jak brečí. Zeptal jsem se, o co de. Zas to samý. Otevřela víno a pili jsme a povídali si a pak se aji smála a nebylo to už tak špatný. Pak přišla ségra a skoro mě ani nepozdravila, jen na mě smutně koukala a když odešla, máti řekla, že o to v sobotu přišla. Dala se zase do breku. Bylo to hrozný. Šel jsem za ségrou do pokojíčku. Zaklepal jsem. Nic. Tak jsem vešel. Moje čtrnáctiletá sestřička ležela na posteli a koukala do stropu. Vůbec mi nepřišlo, že by mě registrovala. Sedl jsem si na postel a chytl jí za ruku. Pevně mě stiskla. Takhle jsme seděli strašně dlouho, ona plakala, já na ni koukal a všechno mi přišlo strašně krutý a vůbec jsem v tu chvíli nechápal, jak je to možný, že to tak krutý je. Pak jsem šel k sobě nahoru do pokoje a čekalo mě tam sedm rybiček - všechny ty modrý - otočených břichem vzhůru. Řekl jsem kurva kurva. Vzal jsem je do dlaně a spláchl do záchodu. Sedl jsem si na tu zelenou pohovku, na který si brácha před rokem podřezal žíly, vzal do ruky bibli a začal vytrhávat stránky. Bylo jich minimálně tisíc a to bylo dobře. Strašně mě to uklidňovalo. Když jsem vytrhl poslední, švihl jsem s vazbou přes pokoj. Pak jsem se díval z okna na město, na všechny ty světla a už to nebylo tak hrozný. Nebe modralo až zčernalo. Převlík jsem se do pyžama a lehl si do postele. Než jsem usnul, přemýšlel jsem o svým bráchovi. Hlavně o tom jeho velkým nose a o tom, jak ho měli lidi rádi a jak mi říkali: pozdravuj Peťu; o tom, jak se smál a pořád kouřil cigára - ráno vždycky strašně kašlal a plival a dělal kafe, večer chodil na pivo a vždycky si objednával rovnou dvě. Pak jsem i vzpomněl, jak jsem před týdnem potkal jednu holku s jizvou na tváři a ta se mě ptala, jestli nejsu náhodou brácha od Peťi, že s ním byla ve Skotsku na brigádě a jak se má a ať ho pozdravuju, jak jsem jí řek, že se má bezva, že odjel do L.A. a maká na něčem velkým pro nějakou ohromnou firmu. Řekla, že to má teda štěstí. Nakonec jsem myslel na jeho holku, takovou modrookou brunetu, která byla strašně krásná a která zmizela hned jak to brácha udělal. A myslel jsem na to, že bych ji strašně rád zase viděl. To bylo to poslední na co jsem myslel, než jsem usnul.