Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMnoho per
Autor
Šivan
Mnoho per
píseň
Povím vám příběh, jen tak, z dlouhý chvíle.
Stalo se to, je to už pár let,
jak jeden kluk, co sám měl dobrý cíle,
rozhodl se k dobru obrátit celej svět.
Jednou sebral kytaru a vyšel
tam, kde si dřív jako dítě h
rál.S ohněm v očích, ale nejdřív jenom tiše
na lavičce v parku svou píseň zazpíval:
“Podívejte, lidi, na tento svět,
není možný nevidět, kolik je v něm špíny.
Pojďte za mnou, lidi, pojďte za mnou hned!
Za pravdu a za svobodu
uděláme, co budeme moct´!
D
alší jistě přijdou na pomoc.”
Ti, co šli kolem, hned zastavili,
žasli nad tou písní odvážnou.
Na malou chvíli si představili,
jak s tímhle klukem na pravdou ve světě jdou.
Jenom jeden stařec doufal skrytě,
že ty tóny brzy utichnou.
S pocitem mámy, která
musí trestat dítě,moudrým hlasem pronesl řeč svou:
“Víš, chlapče, snad si budeš myslet, že mně už patří jenom hrob, ale taky jsem byl mladý a patřil mi celý svět. Vidím, že máš rád tento svět, a proto bys ho chtěl změnit k lepšímu. Ale věř mi, že to není tak jednoduché, protože zlo na tomto světě dělají především lidé. A pokud chceš změnit lidi, musíš nejdříve změnit sám sebe a to bude tvůj nejtěžší boj, který mně trval celý můj život. Ale pokud ho vyhraješ, můžeš pomáhat ostatním k dobru. Pomáhat, ne nu
tit. Protože nutit, to je vždycky zlo.”
Lidé tam ještě chvíli stáli.
Potom se začali pomalu rozcházet.
Někteří se tomu jenom tiše smáli
a jiné začal zajímat svět.
Nakonec tam zůstal jenom stařec
a kluk, co si o něm myslet, nevěděl.
Když se podíval do jeho tváře,
na vráskách viděl, že pravdu měl.
A proto zpívám:
“Dívejme se, lidi, do svých srdcí.
Není možný přehlídnout, kolik je v nich špíny.
Dívejme se, lidi, a poslyšte, co chci:
Pro lásku v našich udělejme,
co budeme moct´!
Snad nám sám Bůh přijde na pom
oc.”