Obava..

Mám jednu velkou obavu,
abysme nechodili pozadu
s hlavou smutně svěšenou,
kam nás ještě doženou?

Když svět nám tmavne před očima,
nikoho z nás nezajímá,
že život vždy umírá těm,
co ještě nemaj svůj sen.

Davy se táhnou nocí, tmou,
nikdo se nešpiní realitou.
Ten kdo se na svět smutně dívá,
přeje si, ať život neumírá.

Mám jednu velkou obavu,
aby svět nepospíchal pozadu.
S hlavou smutně svěšenou
jde cestou svojí "vznešenou".

Můžem si za všechno vždycky jen sami,
že máme tyhlety smuteční davy.
Kde sny nám umíraj den co den,
s klapkama na očích jdem radši ven.

Mám pro vás jednu malou radu:
Vystupte, LIDI, ze smutnýho davu
a s hlavou hrdě vztyčenou
nechoďte cestou vyčpělou.

Najděte svou stezku odvahy
Vždyť modré nebe je nad námi
(obloha krásná s hvězdami.)
Můžeme v klidu každý snít sen,
že život je životem každičký den.