Turnaj lásky

Jen rytířského kdo je hoden stavu,

ten arény smí dýchat rozvířený prach

též přísahu složit Lásky na zástavu

že vládne ctí a cizí je mu strach

Již ticho kol, pak dusot slyšet koní

poslední soupeř k vítězství co zbývá,

má drzou tvář když k tribuně se kloní

a místo Boha, ďábla v pomoc vzývá

A zvítězil, za řevu běsnícího davu

Plamen zlámané pohltil dřevce,

vítěz jen tiše zaklel na únavu

jak skočil ze zchváceného hřebce

Teď dámy vznešené stanul v předpokoji

kde hold v pokleku se vzdává na koleno

a zcela s jinou vstupuje se zbrojí

když lůžko s nebesy je připraveno

**

O zápasu tom já písně měl bych pět

a v pauzách shromážděný bavit dvůr

Mně vítězství hozen nikdy není květ,

toulavý jsem jen básník, trubadůr