Dneškem začíná zbytek Sáry života - povídka o politickém populismu a smyslu života

Šest hodin ráno – zvoní budík. Sára chtěla vstát, aby udělala úkol do školy.

„Né,dneska prostě ne!“ zoufale zakvílela, „spim, světe, dneska prostě spim, už jsem toho pro tebe udělala v poslední době dost, dej mi svátek! Nejim, nespim, pracuju. Co chceš víc? Úkoly do školy? Ha-ha-ha… Bože, dej mi můj vlastní klon a nějak se domluvíme, teď spim!“
Po vzteklé samomluvě stále se slepenýma očima nahmatala Sára mobil, přecvakala na „vzbudit za půl hodiny“ a slastně zabořila hlavu zpátky do polštáře.
Lepší spát hodinu teď, než dřímat 5 hodin ve škole, omlouvala svou neschopnost vstát.

Půl sedmé ráno – zvoní budík. Sára vstala, oblékla se, opláchla obličej, vyčistila zuby, do tašky hodila pití, banány a klíče. Uvařit vajíčka? Ne, nestíhá. Jo, kafe, to by si dala, ale nemůže, má ho od pana doktora zakázané. Ale protože to po léta byl její rituál, dovolila si ho pít alespoň ve škole.

Ještě sluchátka na uši, deštník do ruky, a kompletní Sára vyrazila na autobus.

Zase přijel pozdě. Ale dneska je to pochopitelné, za volantem sedí pan Paroubek. Asi nový fígl oranžové volební kampaně. Škoda, že s ním nejede i Míša David. Škoda, že Sára nemá to vajíčko, s radostí by ho věnovala panu bývalému premiérovi, protože život autobusového řidiče není určitě lehký a on by si měl začít zvykat na manuální práci.

„Milý voliči,“ začal pan poslanec.

A protože v ranním autobuse byli jen samí důchodci, tak se Sára dočkala i ranní pohádky. O třinácti důchodech. Raději si nasadila sluchátka, ale v hlavě jí zaznělo Milé děti, za devatero horami, devatero řekami a dávno před státním bankrotem...“

Sára dvakrát přestoupila a po čtyřiceti minutách s mokrem v botě vystoupila na Grohově.

Kdyby teď měl do příběhu vstoupit autor, s největší pravděpodobností by Vám vysvětlil, že Sáře se nedávno udělala nějakým záhadným způsobem díra na patě pravé boty. Ale protože tu autor zrovna není, musíme pokračovat dál ve vypravování této nudné ranní epizody.

Seznam Sářina úkolů pro dnešní den zněl: koupit pití, svačinu, kafe, na záchodě korektorem zamaskovat kruhy pod očima, usednout do lavice, omluvit se z úkolů pro nedostatek času, tvořit, přijít domů, pracovat, spát (a pro zítřejší den: vstát, vstát napodruhé, koupit pití, svačinu, kafe,na záchodě korektorem …)

„Tak jo – dneska ale už fakt začínám žít klidněji a zdravěji,“ slíbila si Sára po tisící osm set pátý a v mysli jí vytanul známý citát Dneškem začíná zbytek tvého života.

I přes hodinu spánku navíc Sára seminář začala s kafem na stole. Blaženě přitiskla rty k hrnečku a v duchu se usmála, protože konečně našla důvod, proč chodit do školy.