Pamatuji se že aeroplány nebe ztemněly

Pamatuji se že aeroplány nebe ztemněly
a rozzářily je světlé rýhy blesků
Pamatuji se že ticho se dalo krájet
a já si zase jednou spatřil ruce
čisté jako čiré  Sklo se rozpínalo nad mlhou
blízkých lesů - to jsou ty rozteklé kostely
kde jeleni a jejich dech se sráží
k ránu z ledu  V vitráži kostela rozléhají se rány
zbraní mečů a starých prosebnic
Pamatuji se jak jsem rozrážel nohama
mokrou trávu a nasákle ponožky studily
sílou pavučin kterým jsem tak nenadále přivodil smrt
Pamatuji se na brzké východy dne a na to jak děda kosil
trávu a čistil starou kosu trsy stébel - brousek kňučel
a chladil se ve vodě a ta voněla až k zbláznění a ke kýchu a k zbláznění  Stačilo ho proměnit v bílou noc a říci  Byl bůh přítomen

Sen to je trhlina uprostřed jezera
jenž se sluncem zrána zalévá
A vážky! Tiší hrdinové z Ultreska
na lep si rády sednou
i když spí si na rámu ve věži
které výška nezajímá
Slovem zní a slovem straší
jejich ruchy jako hlas krk oči a hlas
do ucha mi šeptáš  Je tohle ještě možné je tohle ještě vůbec jazyk