Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO dušičkách
18. 11. 2001
2
0
1665
Autor
Šivan
O dušičkác
h
Je dušiček
uctívači kostí
a popela
mají dnes svátek
Davy se řinou
směrem ke hřbitovu
s kyticemi a věnci
Zase po roce
S různou náladou přicházejí
Někteří ze společenské nutnosti
někteří zavzpomínat
jiní se přišli pomodlit
Kdepak nám leží dědeček?
Třetí hrob v osmé řadě?
Nebo v urně sektoru B?
Anebo je snad rozsypaný na loučce?
Hlavně aby bylo všechno
pěkné a čisté
A zapálíme svíčku taky
aby to tu večer hezky svítilo.
A zatím si dědeček
sedí na obláčku v nebi
dívá se na nás dolů
a přeje nám to pozdviž
ení
znám to také, je to nádherný vztah k životu i smrti ... sám jsem ještě nedošel tak daleko, abych "věřil" v cokoli - v nebe a peklo nebo v posmrtný život, v převtělení ... jen tuším, že smrtí to prostě nekončí ...
svými slovy jsem jsem Ti jen chtěl poděkovat ... :c)
Tak Mexičani přinesou na hrob spousty jídla, tabáku a vůbec věcí, které měl dotyčný rád a tak mu je tam obětují, načež je snědí a vykouří. I doma to upraví tak , jak to má dotyčný mrtvý rád a chystají mu jídla, židli, postel, no... a on je navštíví...
indiání (někteří) věří¨, že zemřelí se ukrývají ve stromech, v zemi, v ohni, ve větru... jak kteří a tak vše, co je obklopuje jsou jejich zemřelí přátelé a předci....
Já se nevysmívám úctě dobrým lidem... živým i mrtvým. Jen si myslím, že to pozdvižení o dušičkách má mnohem větší význam pro nás, než pro "mrtvé" lidičky... Osvíčkovaný hřbitov je asi hezký rituál, který mně až tak moc neříká...
... radostnou náladu to má asi proto, že nevěřím, že smrtí to končí... k mrtvým mám podobný vztah jako Indiáni či Mexičani... Slyšeli jste, jak tam slaví dušičky?
No, je to zajímavé, ale možná bych to trochu zjemnila. Já taky věřím na posmrtný život, ale nikdo neví ci ti tam "na hoře" vidí, cítí a dělají.
líbí se mi poslední sloka - trochu mě to rozesmálo a zahnalo smutek ze srdce, kam jej propašoval listopad ...
možná by mnohý řekl, že také patřím k uctívačům kostí a popela ... a přesto to cítím úplně jinak ...
jo a byl jsi kolem dušiček vpodvečer na hřbitově? A teď řekni - není to krása - alespoň občas si ji naši předkové zaslouží, když už v normálním životě jim moc radosti asi neděláme (jen se podívej kolem sebe ... )
za vaši duši zapálím svíčku občas na hřbitově
tam se však nedostanu v každé roční době
tak aspoň svíčku zapálím doma u sebe
vzpomínka na vás mě totiž nezebe
vzpomínky na vás mě v očích pálí slzami
bohatý život je dávno už za vámi
mě tenhle boj ještě čeká
vzpomínka láká mě do daleka ...
Gastarbajtr
18. 11. 2001
Hezky z toho vyniká ta nepodstatnost srmti... každý tam jednou musí a neměla by se z prdu dělat kulička. HIT-TIP