pohádka o květinové panence

 jak se květinová panenka zrodila na svět

To byla jedna taková moc pěkná louka, která se rozkládala hned vedle lesíka, kterým protékal čistý potůček, protože to byla krajina lidmi neobydlená, a tak ji nemohli znečišťovat všemi možnými odpadky, tekutinami a kdoví, čím ještě. Byla to zkrátka nádherná, moderní technikou nedotčená, lidmi nezničená, přes jaro a léto porostlá barevnými kvítky,na podzim zkrášlena barevným listím a v zimě pokrytá hebkou bílou sněhovou peřinou, voňavá příroda. A tak není divu, že byla tato krajina ,,bydlištěm a domovem“ všech možných velkých i malých, tlustých i tenkých, vodních i suchozemských zvířátek a spousty nádherných rostlin. Jednou z mnoha květinek byla i kopretina, o které vám teď budu vyprávět.

Bylo krásné letní ráno. Kapky rosy se třpytily na dlouhých trsech trav a sluníčko svými paprsky probouzelo zvířátka, aby vylezla ze svých domečků. I kopretiny, které rostly ve středu louky už byly dávno probuzené. Povídaly si mezi sebou, jaké je to dnes krásné počasí a některé vystavovaly své květy ke slunci. Jediná naše malá kopretina se krčila na kraji shluku a tiše sledovala, jak se její kamarádky mezi sebou baví. Takhle to vlastně bylo už od narození. Kopretinka se narodila jako poslední a ještě ke všemu byla ze všech nejmenší. Ze začátku se jí ostatní kopretiny smály, ale brzy si na to zvykly a dokonce jí dali jméno: Kopretinka. Nikdo se s ní však moc nebavil. Jako by tušily, že mezi ně nepatří.

Toho dne se Kopretinka cítila úplně jinak, než obvykle, tak nějak krásněji. Docela se zapojovala do řeči s ostatními květinami a byla pořád veselá. Na večer, když se slunko skrylo za tmavé noční mráčky, Kopretinka se schoulila a v tu ránu usnula. Přes noc bylo všechno, jako dřív, ale celá louka i les tvrdě spali, a tak nikdo nemohl vidět, co se vlastně stalo. Druhý den ráno, poměrně brzy Kopretinku vzbudilo šťouchání a popichování. Celá rozespalá se vzpřímila, když v tom zjistila, že má nožky,……., a ručky,….. no ano, byla z ní opravdová panenka. Rychle si omyla obličej čerstvě napadlou rosou aby se přesvědčila, zda je to opravdu tak?!?!? ,,Počkej, vyndám ti zrcátko!“ nabídla jí šnečí slečna a začala hledat ve svém domečku zrcátko. Když se do něj Kopretinka podívala, tak zjistila, že je to opravdu pravda!! Rázem jí bylo jasné, proč si nerozuměla s ostatními květinami a proč byla tak zvláštní. Už od narození to vlastně nebyla květina, ale holčička. A ne ledajaká! Její drobné tělíčko pokrývala zelená halenka z lístků a kopretinová sukénka, na nožkách byly malé žluté pantoflíčky a na žlutých dlouhých vlnitých vlasech s nádhernou barvou slámy byl slaměný klobouček s kopretinou. Její jméno naprosto sedělo k jejímu vzhledu: Kopretinka!! Až do večera se celá stráň radovala a  hodovala a tak není divu, že ráno vstali velice pozdě.

 stavění domečku

I přes velkou radost Kopretinku trápilo pomyšlení na to, že nemá kde bydlet. Každá holčička přece potřebuje svůj domeček, aby mohla kde vařit, uklízet a dělat spoustu dalších věcí! Včera večer byla tak unavená, že usnula na stráňce, ale co třeba v zimě?!?!? To už budou večery chladné až mrazivé a umrzla by. Ostatní zvířatka si všimla, že s Kopretinou není něco v pořádku a tak se začala vyptávat. Kopretinka jim všechno vylíčila a pracovití mravenečci se jí nabídli, že jí domeček postaví.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Nakonec se na Kopretinku mravenci vyprdli a bylo po prdeli.Kopretinka si řekla: Vždyď já se na Vás můžu vykašlat a začala si stavět barák sama.Zabudovala s tam i kanál 624,aby mohla denně sledovat Milionáře a sportku.Jednou takhle večer vyhlašovali vítěze a vyhrála to Kopretinčina největší rivalka Slunečnice.,,A dyď je to držka!“ vypla zlostí Kopretinka televizi.Zapnula tranzistor a tam se o Slunečnici mluvilo také.,,Počkat!Ta to schytá!“řekla si Kopretinka a vzala kýbl a svíčku se sirkami.U nejbližší pumpy si natankovala petrolej do kbelíku a kbelík dala za dveře Slunečnice baríku.Naštelovala to tak,že až Slunečnice otevře dveře,spadne svíčka,která bude zapálená sirkou,která škrtne jakmile se hne klika a dům vybouchne.Počítala s tím,že si Slunečnice ponese domů ten balík peněz,ale že si něco nechá i na účtu.Když už viděla Slunečnici přicházet,zavolala: ,,Hej,jaký máš číslo účtu?“

,,123456789!!!“odvětila vesele Slunečnice a když otevírala dveře,obdlí doopravdy vybouchlo.Ovšem se Slunečnicí shořely i finance a tak si jenom Kopretinka trhla rukou: ,,Dohajzlu!Já kytka zkrurvená.Zašla si tedy do banky a do bankomatu zadal číselný kód,který jí ,,nadiktovala“ Slunečnice.Na účtě ale bylo hovno.To Kopretinka neočekávala a litovala,že Sůunečnici odkrouhla.,,Mohla jsem jí aspoň okrást,dylinu jednu!“A tak šla domů.Uviděla ,,díru“ po baráku Slunečnice a našla tam skladiště trávy.Nabalila si haldy a šla dom.Tam si pustila milionáře a hulila trávu dokud nepřišli komisaři.Vypatráli,že je vrahem a zavřeli jí do květinové věznice.Tam to strašně netušilo a od té doby Kopretiny strašně smrdí.Zřejmě za to všechno může jedno velký nedorozumění ve sportce.