Pavučina

Ležím v hluboké trávě vláken

a nitky myšlenek se protkávají v sítě,

pevně svazující to, co mi bylo

kdysi drahé..

Hloubám, zda někdy procitnu,

vášnivě políbím

chladnou tvář

svými rty ještě chladnějšími

Je mi zle, zle ze mě samé,

zle ze lží, přetvářky,

falešné upřímnosti,

slibů a tlachů a hloupé netaktnosti

Nechápu. Proč nesundám tu masku,

minulost nenapíchnu na kůl

a nezačnu znova.