Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Úvodník od autora devian

06. 06. 2010
2
18
1130
Autor
slovoma

1. místo 10. kola soutěže "Slovo má"

Jsem žena středních let. Stará dobrá písmačka. Zažila jsem zde pouze dobré časy. Raná léta, kdy Alan nechal čas volně plynout a básníci se kroutili v tonických křečích radostné literatury. I realističtější doby, kdy si Glimmy nutnost zkvalitnění tvorby vyložil po svém a nakonec zablokoval i mne. A právě dnes, po nekonečných pěti letech, mi byl konečně odblokován přístup.

Jsem také máma. Uřvaná na svého dětského příbuzného - Dloubáčka. A čím více jej trestám propletenýma hadicema, tím méně mne má rád. Tuto nelásku si kompenzuji tím, že na sebe nechávám sahat. Kohokoliv. I Dloubáka, když na to přijde. Možná mě odsoudíte, možná máte muže, přítele nebo placeného společníka neustále po ruce. Možná jste spořádaná, maloměstská paní, zmlsaná pěti lety svobodného pobytu ve zdejších uměleckých prostorách. V takovém případě mne sotva můžete chápat.

Vy si ani nedovedete představit, jaký byl pro mě šok, když jsem v emailové schránce našla zprávu od Slipa o vypršení mého písmáckého trestu a obnově nicku. Zmateně jsem vyklopýtala podél žehlicího prkna ven ze zatuchlé bytovky. Chtělo se mi běžet, brečet a běžet až na magistrát. Nakonec jsem však pouze sklopila zrak a nechala na sebe sáhnout podavače míčů. (Bydlím totiž na Žižkově, hned naproti místního fotbalového svatostánku)

V těch smutných letech jsem především psala, psala a psala. Do sešítků, v autobusech prstem na sklo, v lese kudlou do stromu. Ale také jsem se snažila svému synovi předat něco ze své lásky k literatuře. Těžko říci, zda úspěšně. Každé úterý v sedm hodin odpoledne chodívá do dílen, prý na autorská čtení. Vrací se však celý zelený, omotaný obalem od karamelu a poklovaný kosem. Studený a divný. Když po něm chci, aby mi dal přečíst své hrubínovské básně, raději je ihned spálí. Říkám si však – lepší než kdyby se toulal po hospodách nebo fetoval.

Jsem žena středních let. Stará dobrá písmačka-exulantka. Pět let jsem byla sama, se svými vzpomínkami, sny. A teď mám trochu strach. Někde jsem četla, že návrat může být stejně těžký jako odchod.


18 názorů

Fouraix
10. 06. 2010
Dát tip
konečně pořádnej úvodník! * teď eště tangence vomegu bych prosil

Miroslawek
08. 06. 2010
Dát tip
Nesmí mne zmást stupidnost těch slov, která si přečtu ve všelijakých žurnálech. Ani zaváhat nesmím, ani se jich nesmím zaleknout. Zapomenout na ně musím a číst si je jako lehkou četbu pro nudná odpoledne, když je hlava nadmíru vyschlá a prázdná a není s to chopit se něčeho lepšího. Brzo už snad, budu-li mít čas, lépe vezmu do rukou své zdráhající se otěže.

Marvine, máš na srdci něco konkrétního?

devian
08. 06. 2010
Dát tip
ono je to o mý mámě - starý dobrý písmačce..jenom jsem pozměnil jména a celý to trochu přifoukl (např. máma nevyřezávala básně do stromů, ale vidličkou do ubrusu.. nebyla blokována pět let, pouze pět týdnů...atd) a trochu to celý posunul do stylu klasických nostalgických úvodníků, plných krásného modrého dunaje /alimra, oldjerry/ ale to jenom co se týče stylu - v čem je to hlavní sdělení dyžtak, Marvine, soukromě.. tady pod tim by mi to připadalo drobátko trapé

Vaud
07. 06. 2010
Dát tip
dobre nas nachytal/a/o :-)) Jsem rad, ze patrim k tem min nachytanym :-))

Ferry
07. 06. 2010
Dát tip
Krásně jsi to rozčís, vindale :)))))))

devian samozřejmě :)

tips for deviant

Děkuji za avízo, marvine. vracím =)

Existuje na tom širém světě něco, k čemu by ses nevyjádřil, Márvine?

slovoma
06. 06. 2010
Dát tip
Armin Tamzarrian – 1. místo - Nemastné, neslané, nudné, bez jiskry. Hlubší kritiky netřeba, ničím mě to nezaujalo, ani nijak neznechutilo. Belgie – 1. místo - Dobře napsaný a odsejpá to, dvakrát bych si to asi nepřečetl, ale naštěstí nemusím, takže čupr. Nostalgie v tom obsažená, by asi nemusela zachutnat novým písmáku, pro který úvodníky (aspoň podle mě) v první řadě jsou, ale co jako, je to jiný, svěží, hebký, žádoucí, tak okéj. Šahni na mě a urazim ti pazouru! Alimra – 2. místo – obdivuji autorku za schopnost nazvat se „starou dobrou písmačkou", ať byla či nebyla vyvezena za hranice Vaud – 3. místo - Trochu těžkopádný, i přes snahu o veselost, neveselý. V duchu to slyším předčítat paranoidního androida ze Stopařova průvodce. Patognomické slovní spojení pro velkou část neslaných úvodníků jsou „hrubínovské básně“. Jak jsou texty hrubínovské, wolkerovské, skácelovské či nerudovské, pak můj zájem o další čtení prudce upadá. Zde autorka inkriminované slovní spojení umístila na konec, čili jsem zdárně dočetl. Pišta – 1. místo - Těžko soudit. Sepsané neuvěřitelně poutavě - takový chytlavý, epicky rozmáchlý románový styl, vytříbená schopnost používat zkratku... Ruka evidentně profesionálně vypsaná. K tomuhle textu se chtě nechtě vracím, byť s ním mám zásadní problém - nerozumím mu ani za mák. Ale možná v tom bude ta chytlavost, a třeba, na páté přečtení... Kdo ví:) Jiří Staněk – 2. místo - Úvodník obsahuje větvení se do mnoha směrů, aniž by více promlouval k nějakému jednomu středobodu pregnantněji. Jistě je sympatické, když zjišťujeme, že je tu kontinuita, že psaní není chvilkový úlet, ale náplň, a že dokonce může být děděno. Nicméně právě rozbíhavost neklade důraz na něco opravdu zásadního. Přes jakési optimistické vyznění nebo pseudooptimistické, jsou zde stopy frustrace, osobní souboje, asi to také hovoří o vyobcovávání - ale to přece známe už u surrealistů, kde André Breton rozdával a sbíral stranické legitimace.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru