Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Neschopnost vyjádření platonických lásek

09. 06. 2010
16
34
3886
Autor
coffin_of_me

Těžko říct, do jaké kategorie bych tohle měla zařadit. Takže "Milý deníčku..."

Když jsem ho uviděla, jak si rozestýlá spacák uprostřed své chatrné a rozvrzané jednopokojové ubikace, vyskočila jsem z postele jak namydlený blesk: „No to si snad děláte legraci?!“

Zvedl hlavu a bylo jasné, že neví, co říct. Snad se v tu chvíli cítil provinile. Pomalu se došoural k posteli a ještě v kleče mi položil dlaně na kolena.

„Nechcete mi, doufám, říct, že já se budu válet ve vaší posteli a vy budete kvůli tomu spát na podlaze?“

Dlouho nic neříkal. Pak zoufale prověsil ramena a sklopil hlavu.

„Proč musíš být tak tvrdohlavá?“ zamumlal směrem k podlaze.

Začala jsem se hádat. Já se strašně nerada hádám, vážně. A s ním je to ještě o tolik těžší. Mezi jednotlivými řádky našeho dialogu vynechává tak dlouhé mezery, že i když jsem rozčílená, stihne ze mě všechna agrese opadnout a na každou další podrážděnou reakci ji musím znovu rozdmýchávat.

„P... připravuju vás o čas.. o peníze.. o materiál.. to vás mám připravit ještě o postel?“

Ticho.

„A o co mě připravíš příště?“

Schoulila jsem se do uzlíčku a on mě rychle zachytil do náruče. Hladil mě po zádech a já bezděčně nasávala jeho vůni. Ano, myslela jsem si, že je ještě panic, ale nikdy jsem nedostala jasnější znamení, než právě teď. Vždyť je to skvělý muž. Není ošklivý a i kdyby, charismatem i přesto jen prýští. Je vzdělanej, chytrej a... milej.

Je hrozně moc milej.

 

„Já vím, v čem je chyba,“ nechal se najednou slyšet. „Já prostě moc myslím na sebe. Měl bych víc myslet na to, co je dobré pro tebe.“

Překvapeně jsem zamrkala. Tohle říká člověk, který pro mě udělá první poslední, a kdybych si řekla, skočil by třeba do Atlantiku, aby se mi zavděčil? Člověk, který má v lednici můj oblíbený sýr, aby mi ho připravil k snídani, aniž bych ho o to kdy požádala?

„Dost. Jděte na tu postel,“ odsekla jsem. „Já si beru peřinu a jdu na křeslo.“

„Ne... prosímtě, Klárko, nebuď tak umíněná...“

A já se mu vytrhla z náruče a zachumlala jsem se do křesla, že ze mě byl vidět sotva kousek tmavého temene. Slyšela jsem, jak si povzdychl.. a jak začaly na zem žuchat objemné měkké věci. Matrace. Vytahal dvě a připravil je doprostřed malinkého kutlochu jako manželskou postel. Zabraly téměř všechno místo a aby se dostal k mému křeslu, musel podlézt stůl. Pak jsem ucítila pohlazení po temeni.

„Já si nepřeju, aby se tady kvůli mně cokoliv měnilo.“

„Ale... to je na tom přece to krásné, Klárko. To, že když se lidi potkávají... že se věci mění. Vždyť já tě mám rád. Jsi takový můj zázrak. Chci, aby se ti dobře spalo. Prosím, pojď si lehnout.“

Tentokrát jsem si nechala dramatickou pauzu já. Zahleděla jsem se mu do očí a pronesla jsem pevně: „Zlobím se na vás.“

Stihla jsem toho litovat hned v první vteřině. Oči jako by se mu pokryly kalem a jejich koutky poklesly. Já nepovolila. S výrazem přesvědčení ve vlastní pravdu jsem ulehla na připravenou matraci a zavřela jsem oči, aby neviděl, že se mi chce taky plakat. On pak vlezl pod stůl a něžně mě pohladil po vlasech.

„Děkuju.“

 

Dělala jsem, že spím.


34 názorů

Zordon
05. 05. 2012
Dát tip
*

sharik
20. 09. 2010
Dát tip
jsi pěkně zlá :D T

větroplach
01. 09. 2010
Dát tip
vykání... mně se tam líbí. pro mne značí třeba zrovna tu nesmělost a neschopnost se vyjádřit. moc dobře se mi to četlo... i když ..pocity zůstaly vyplašené. a to nemám rád. *

:)

Fart
04. 08. 2010
Dát tip
... navzdory certifikovaným kritikům, se odvažuji tvrdit že tohle smrdí daleko víc člověčinou ... než většina slovně-umělohmotných artefaktů ... / tolik na zdejších stránkách ceněných ... a opěvovaných / ****-... protože vycizelované slovo na efekt, ... bez významu a rozměru člověka .., má váhu jen takovou - jako zahučení vody ve splachovači .. :-))

StvN
16. 07. 2010
Dát tip
Koukám, že tě čeká ještě dlouhá cesta. Tak nic. Nechám ti prostor pro růst. Jednou na to možná přijdeš sama.

Pak máš ale smůlu;) Já nepíšu pro čtenáře. Psaním se neživím a ani si nemyslím, že bych na to měla. Nesnažím se získat Nobelovu cenu za literaturu. Myslím, že většina lidí píše básně pro sebe... chtějí si uložit do slov nějaký pocit a bývají smíření s tím, že každý to nepochopí. A proč by takhle musela vždycky fungovat jen poezie? Proč ne próza?

StvN
15. 07. 2010
Dát tip
Já se neptal, co to pro tebe znamená. Bavíme se o psaní. Něco jsi napsala, já jsem to přečetl. Každý text pro mě musí mít i nějaký smysl, ne jen vnitřní, ale i vnější, musí mít smysl ve vztahu ke světu. Na ten smysl se ptám, protože ho v tom nevidím. Jestli je smyslem jen to, cos psala o fotografii, pak je to pro tebe spíš jenom něco jako deníček a pak to tedy nemá smysl zveřejňovat. Jenže to není jen deníček, protože jsi stylizovala, což je důkazem určité práce s textem, a když už ti na tom záleží natolik, abys s textem pracovala, mohla bys vědět, co bylo cílem, ne pro tebe, ale pro čtenáře. Tkus to vnímat takhle. Nemysli na sebe, ale na čtenáře. Cos nám chtěla sdělit?

Když si přečteš mé předchozí komentáře, jistě najdeš vysvětlení, co pro mě tahle věc znamená.

StvN
12. 07. 2010
Dát tip
Něco je na tom hezkého. Ale také je to dost zmatené. Například to vykání. Nevím, na co se soustředit. Co bylo cílem? Mám z toho dost velký pocit nereálnosti.

Pravda s těmi písemkami.. to by Vás asi dostalo do děje víc. Když jsem to psala, nepřemýšlela jsem nad pohledem čtenáře, ale mohlo by to z toho udělat opravdu víc než jen mou "fotku na noční stolek".

Janina6
10. 07. 2010
Dát tip
Taková milá, řekla bych, že dost šikovně napsaná drobnůstka. Bez chyb a neobratností, ale přece jen miniatura. Na povídku jsi čtenáře opravdu jen "navnadila"... ale i za to přidám tip.*

standa.rd
07. 07. 2010
Dát tip
NEvím, co k tomu napsat. Smad jen to, že to zcela jistě není můj šálek kávy. Co mi chybí úplně ze všeho nejvíc je moment, díky kterému by mi mohla být některá z postav buď sympatická nebo bych ji mohl nenávidět. Takhle je to jenom střípek příběhu - základ, na kterém by se ale dalo dobře stavět. To znamená, že kdybych o některé z postav věděl maličko více (třeba co měl ten pán v kapse, nebo co bylo položeno na tom stole, který musel podlézt, prostě nějaké vodítko (mohl tam mít třeba práce studentů, které odpoledne opravil - tím by příběh získal další rozměr a snad i trochu pikantnosti, protože díky tomu vykání bychom si my čtenáři mohli myslet, že se jedná o profesora a studentku...), mohl bych se s postavou aspoň trošičku zotožnit a příběh s postavou "odžít". A bylo by hotovo. Pak už i otevřený konec skýtá daleko větší prostor pro fantazii a čtenář je nasměrován nějakým směrem a nestane se, že po přečtení rozpačitě tápe...

Nevyčítám Ti, že se to nelíbí;) Akorát jsem cítila, jako bys na mě těmi otázkami útočil.

reka
06. 07. 2010
Dát tip
Hm, mně se teď, s odstupem několika dní, ty moje návrhy na název taky vůbec nelíbí:)

Marvine, a vážně musíš VĚDĚT, abys v tom mohl najít zalíbení? Někteří zde správně pochopili, že je to jen momentka, taková literární fotografie, kterou bych si vystavila na noční stolek a každý večer na ní hodila patetický pohled. Jasně píšu, že ani nevím, zda se to dá nazvat povídkou, ale nakonec - má to úvod, stať i závěr, tak co by ne :) A s názvem jsem naprosto spokojená, je to jedna z věcí, kterou rozhodně nemám chuť měnit:)

Ostrich
06. 07. 2010
Dát tip
Probůh ne, ten současný název je mnohem lepší než všechny ty navrhované. A momentka je to pěkná, charakterizující, jakoby vytržená z většího celku, ale to tak přece je, jen některé věci máme chuť si zapsat.

reka
04. 07. 2010
Dát tip
Tohle mě pobavilo. Narozdíl od Marvina se mi líbí, že je ten text tak nejasný, že toho tolik nevíme. A je to vcelku dobře a vtipně odpozorované, některé lidi jako bych tam přímo viděl. Asi bych něco udělal s názvem. Líbí se mi nápad na název, na druhou stranu je formluvaný dost neohrabaně, pomocí strašně dlouhé jmenné fráze, která navíc zanořuje další jmennou frázi a ta další, to se v češtině moc nenosí. Proč nedat název jako větu? Třeba jako "Platoničtí milenci se nikdy nedokáží vymáčknout", "Platoničtí milenci se nedokáží vyjadřovat"? Popřípadě koordinace, "Platonické lásky a neschopnost vyjadřování".

Už se těším, jaké mocné a hluboké myšlenky v tom Tví studenti najdou.

Winter
03. 07. 2010
Dát tip
Milí studenti, teď mi povězte, co tím autor chtěl říci.

Prosecký
02. 07. 2010
Dát tip
Tip

Budu polichocena;)

Já bych to do té PM i hodila, z června mě to z toho, co jsem četla, zaujalo nejvíc.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru