Z pokladnice Oldjerryho - Klika

     Ten večer si opět vyšel do své oblíbené hospody Pod lipou. Alespoň nebude na chvíli tak sám, ale možná, že jde také už jen o zvyk.
     Venku se zas udělalo horko, přestože bylo právě po dešti. Pár piv neuškodí, ale na nějaký delší tah neměl náladu. Nejen dnes, ale skoro celý rok cítil, jak se jeho sen pomalu rozplývá a snad vůbec nedokáže napsat dobrou báseň. Má už svůj věk a nějak se mu nedaří najít ta správná slova. Jestli vydá ještě někdy nějakou knihu - to je také ve hvězdách.
     I v hospodě dál přemýšlel o své nejisté budoucnosti, o pomíjivosti bytí, zda zbývá ještě nějaká naděje na zlepšení neradostné situace. Kdyby se aspoň necítil tak opuštěný.
     "Sakra, nechápu, proč by mělo mít nějaký smysl, žít jenom v pochybnostech a stále řešit dilema, kde vzít peníze na zaplacení dluhů. Zkrátka škoda slov!"
     Příští měsíc ho čeká exekuce.
     Ani cestou domů noční ulicí nenašel odpověď na své otázky. Za dveřmi svého bytu ho náhle napadlo, že už přišel čas udělat konečně radikální řez. Věděl, že nikdo z bývalých přátel mu peníze nepůjčí.
     Když si dával na krk smyčku, byl najednou se vším smířený. Snad to byla chvilka slabosti, snad malá touha žít zklamaného básníka.
     Probudila ho příšerná bolest hlavy. Málem měl šok, když zjistil, že leží na podlaze a na krku má provaz. Chvíli trvalo, než si uvědomil, co se stalo. Jeho váhu poměrně tenký provaz nevydržel.
     Včerejší den mohl být jeho poslední.
     "Možná není definitivně na všechno pozdě. Pokud Bůh udělal takový zázrak, má pro mě zřejmě na světě ještě nějaké poslání. Jenom musím doopravdy skončit s tím chlastem. Vždyť psát se dá i v kriminále. A ptáci ráno tak krásně zpívají."